Jan Macháček: Johnson i Macron se perou za svobodu

24. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Oxfordská univerzita v Oxfordu, poblíž Londýna ve Velké Británii

Vypjatá politická korektnost, kontrola a prosazování správné mluvy a předepsaného jazyka dostala po loňských podzimních volbách v Americe další impuls. Stejně jako takzvaná cancel culture, což znamená doslova kultura rušení, ve skutečnosti je to ale vymazávání konkrétních osob a jejich děl z veřejně dostupných platforem.

Důvody jsou vcelku jasné: za prvé se pokrokáři dostali k moci a prosazují svoji agendu. A za druhé se smutné události ze 6. ledna a útok na kapitol hodí jako motiv: podívejme se, jaké spoluobčany máme mezi sebou, však my si na ně posvítíme, s nimi zatočíme a naučíme je v kostele hvízdat.

Čtěte také

Nová zakazovací a přikazovací kultura se přelila z univerzit do korporací, na úřady a do vlády.

Lidé ve velkých firmách jsou nuceni chodit na různá školení, kde se učí správně mluvit a hlavně nést vinu za to, že jsou členové privilegované bílé rasy. Lidé se většinou podřídí, protože se bojí, a veřejně si nestěžuje prakticky nikdo.

Britský zákon

Pozoruhodné ovšem je, že odpor proti této ideologii se vcelku silně zvedl tam, kde bychom to spíše nečekali, tedy v Západní Evropě. Atmosféra na britských univerzitách je podobná jako na těch amerických, a proto se konzervativní britská vláda Borise Johnsona rozhodla tuto vlnu zastavit a vyřešit ji zákonem.

Čtěte také

Boris Johnson vyhlásil, že „svoboda projevu je samotným základem naší demokracie“. Podle Johnsona je jenom správné, že „naše velké univerzity, tedy historická centra svobodného myšlení a svobodných idejí, budou mít tuto svobodu chráněnu a posílenu zákonem“. Britský ministr školství Gavin Williamson pravil, že je „hluboce znepokojen tím, co se děje na univerzitách, kde dochází k nepřijatelnému umlčování a cenzurování“.

Vláda dokonce jmenuje zvláštního pověřence, který bude rozhodovat možné postihy práva na názor. Akademici, kteří přijdou o pozici v rámci podobných disputací, budou skrze něj žádat o kompenzaci.

Progresivisté už na Johnsonovu vládu rozzuřeně útočí: po brexitu prý brexitáři už nemohou útočit na Evropskou unii, tak si vybrali jiný cíl. Zákon prý omezí svatou autonomii univerzit. Johnson se ale rozhodl správně. Na příkladu Ameriky vidí, co se stane, když se uvolní stavidla kulturní revoluci. Rozmach, rozvoj a prosperita Západu je přece spojena se svobodným prostředím univerzit. A když ta slavná autonomie znamená kulturu zákazů, není jiná cesta než prosadit zákon, který bude svobodné prostředí chránit.

Ochrana svobody

Podobně se rozhodl už od listopadu postupovat francouzský prezident Emmanuel Macron, který stojí politicky v levém středu. Macron už před časem prohlásil, že některé sociální teorie importované z USA představují existenciální ohrožení francouzské jednoty a intelektuálního a kulturního dědictví. „Musíme vést bitvu proti intelektuálnímu matrixu přicházejícímu z amerických univerzit“, varoval Macron.

Macron je samozřejmě napadán, že toto téma pozvedl z volebních důvodů. Jako jeho hlavní soupeřka v prezidentských volbách příští rok se rýsuje představitelka krajní pravice Marine Le Penová. Macron pochopitelně nechce téma svobody projevu přenechat krajní pravici. Na tom ale není nic špatného. Proč by svobodu měla chránit krajní pravice? Svobodu má přece hájit každý politik. Nebo to už neplatí?

Jan Macháček

Francie těmito tématy také docela žije. Vedou se různé disputace mezi akademiky a nový šéf pařížské opery nedávno vzbudil rozruch, když bílým hercům zakázal začerňovat si obličej.

Důležitá je ještě jedna zpráva. Většina západních vlád garantuje svobodu slova. Dosud jsme se tvářili, že v autonomních prostředích, jako jsou univerzity nebo v soukromých firmách, to platit nemusí. Pokud ale situace přeroste únosnou míru, může či dokonce musí ke slovu přijít zákon.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)

Spustit audio

Související