Jan Macháček: Jaké bude Německo po Merkelové

Leckdo už zase sepisuje kancléřčiny politické nekrology, což se ale v posledních letech dělo vícekrát. V roce 2015 když otevřela hranice syrským uprchlíkům. Před rokem, po volbách v roce 2017, kdy CDU/CSU vyhrála, ale oslabila. A pak znova o pár měsíců později, když se ji nepodařilo dojednat koalici se Zelenými a s liberály.

Robert Schuster: Merkelová přišla o svého „Faltýnka“, její moc slábne

Až jednou budou historici hodnotit éru německé kancléřky Angely Merkelové, pravděpodobně dojdou k závěru, že začátek jejího konce je možné stanovit na 25. září 2018.

Německá kancléřka nemá v Česku zrovna skvělou pověst a i když její konec možná ještě potrvá, měli bychom si klást otázku, jak bude vypadat Německo po Merkelové.

Leckdo říká, že se nám po kancléřce relativně vlídné k sousedům i k Evropské unii bude ještě stýskat. Co když po Merkelové přijde někdo, kdo po vzoru amerického prezidenta Donalda Trumpa bude říkat „Germany first“, tedy „Německo na prvním místě“.

Z relativně krátkodobého pohledu jsou tu samozřejmě dvě varianty. Až přestane stačit velká koalice CDU/CSU a SPD, zbude ještě možnost přibrat do středové koalice další strany dnešního německého mainstreamu tedy FDP a Zelené. V tomto ohledu žádné velké změny nepřijdou.

Co je to němectví?

Druhá varianta je, že se to časem přeci jen rozlomí a do pravicové koalice vstoupí Alternativa pro Německo, doufejme jen, že jako juniorní partner. A nebo do levicové koalice se sociálními demokraty a Zelenými vstoupí krajní levice, tedy strana, která si opravdu říká Levice nebo Die Linke. Opět doufejme, že jako juniorní partner.

Josef Mlejnek jr.: Co ukázala Merkelová

Angela Merkelová by v Česku volby asi určitě nevyhrála. Ostatně, dnes by jí to činilo problém i v její vlastní zemi. Nicméně, její vnímání naší veřejností i mnohými politiky svědčí často pouze o omezeném rozhledu dotyčných i nízké úrovni zdejší politické kultury.

Troufám si ale tvrdit, že ani tento relativně radikální vývoj, který se může odehrát už v příštích volbách nebo třeba do deseti let, nedokáže změnit konstanty německé politiky. Když už jsme u politiky „Germany first“, tedy „Německo na prvním místě“, tak tu dělá Německo vlastně odjakživa, pouze to bylo v poslední době oděno ve verbálně proevropském kabátě.

Konstantou německé politiky například byla, je a bude tvrdost vůči dlužníkům. Je to sice aburdní, protože zrovna Německu byly za posledních 150 let odpuštěny dluhy vícekrát, ale je to tak. Řecko musí tvrdě splácet, jakkoli se to maskuje jako pomoc či dokonce záchrana. Podobnou tvrdost může v budoucnu, resp. už brzy očekávat Itálie.

Podobně se nezmění německý pacifismus. Německo sice počítá s americkým obranným deštníkem, ale neshody v tomto ohledu požene až na samou hranu. Německý automobilový průmysl bude vždy tvrdě prosazovat svoje zájmy, nedopustí aby se naplno rozeběhla obchodní válka s USA, dotlačí Berlín i Brusel ke kompromisu.

Robert Schuster: Merkelová a Kurz aneb Když se setkají stará a nová Evropa

Německá kancléřka Angela Merkelová v těchto dnech nezažívá jednoduché období.

Vítání uprchlíků sice opadne a návratová politika se zrychlí, Němci jsou ale dnes tak převychováni, že se ve svůj opak (tedy v pronásledování či vyhánění uprchlíků) nepromění. Soucit s uprchlíky sice poněkud kontrastuje s tvrdostí vůči dlužníkům, ale určitě se nevypaří. Kontrola možných radikálů bude probíhat skrze digitální a elektronickou stopu.

Představa, že by Německo začalo zase budouvat jaderné reaktory a bourat větrníky, je rovněž zcela lichá. Německo vždy bude chtít mít dobré vztahy s Ruskem. Němci jsou přesvědčeni, že pokud Rusko nenapadnou oni sami, tak by se Rusko nikdy v historii do Německa necpalo. Rusko-německý plynovod Nord Stream 2 se dostaví a bourat se v budoucnu také nebude.

Německo bylo, je a bude exportně orientovanou průmyslovou zemí a nebude se tedy uzavírat světu.

Země V4 jsou již rok v součtu největším exportním trhem Německa. Proudí k nám sice z Bruselu a z Německa dotace, ale proud dividend, který teče zpět, je mnohem silnější. Jsme prostě do značné míry sféra německého vlivu a není důvod, proč by si mělo Německo přát, abychom byli třeba ruská nebo čínská sféra vlivu.

Logo|foto:Český rozhlas

Ve vztahu k Británii bude Německo balancovat mezi potřebou tam vyvážet a zachovat přebytky a politickou potřebou, aby se brexit nestal úspěšným a následováníhodným příkladem.

A co je to být v dnešním multi-kulti Německu to němectví? Chtít být nejlepší: nejlepší auta, nejlepší fotbal, nejlepší vztah k životnímu prostředí apod. Tohle všechno bude pokračovat s Merkelovou i bez Merkelové.