Až jednou budou historici hodnotit éru německé kancléřky Angely Merkelové, pravděpodobně dojdou k závěru, že začátek jejího konce je možné stanovit na 25. září 2018.
V ten den totiž utrpěla kdysi nejmocnější politička Evropy a předsedkyně křesťanských demokratů nečekanou porážku od vlastních poslanců, když odmítli potvrdit ve funkci dosavadního předsedu klubu Volkera Kaudera.
Na první pohled se to jeví jako malá vzpoura proti autoritativnímu šéfovi. Může mít ale nedozírné následky i pro samotnou Merkelovou. S Kauderem byl totiž vytlačen do ústraní nejenom její blízký spojenec, ale i stratég a organizátor politické moci ve Spolkovém sněmu. Převedeno do českých reálií by to bylo asi srovnatelné s tím, jako kdyby poslanci ANO sesadili Jaroslava Faltýnka nebo jejich kolegové z ODS Zbyňka Stanjuru.
Nový šéf německých křesťanskodemokratických poslanců Ralph Brinkhaus dosud nebyl považován za těžkou váhu v rámci své frakce. Byl sice uznávaným expertem na rozpočet, neměl ale přesah do jiných oblastí.
Angela Merkelová by v Česku volby asi určitě nevyhrála. Ostatně, dnes by jí to činilo problém i v její vlastní zemi. Nicméně, její vnímání naší veřejností i mnohými politiky svědčí často pouze o omezeném rozhledu dotyčných i nízké úrovni zdejší politické kultury.
Rozhodně nepatřil k těm politikům, kteří by na sebe neustále upozorňovali silnými vyjádřeními v rozhovorech pro sdělovací prostředky. Dalo by se říct, že Brinkhaus působil poněkud nevýrazně. I proto je možné považovat skutečnost, že do souboje s Kauderem se přihlásil právě on a že nakonec vyhrál jako důkaz, jak velká musela být mezi poslanci nejsilnější německé vládní strany frustrace z aktuální politické situace a vlastní šéfky, kancléřky Merkelové.
A mohlo to souviset i s jedním zajímavým detailem. Skoro na den přesně před rokem dosáhli křesťanští demokraté vůbec nejhoršího volebního výsledku v dějinách. Merkelová tehdy v reakci na to uvedla, že neví, co by udělala jinak, takže žádné velké pochybení si nepřipouštěla.
S jistou úlevou zaznamenali mnozí Němci skutečnost, že mají po téměř půlročním čekání novou vládu Angely Merkelové. Celkově čtvrtá velká koalice v německých dějinách, jíž tvoří křesťanští demokraté, sociální demokraté a bavorští křesťanští sociálové, odstartovala s ambiciózním programem.
To zaskočilo i mnohé z poslanců, kteří až dosud za ní pevně stáli a podporovali ji i v tak kontroverzních otázkách, jakými byly finanční pomoc Řecku či řešení uprchlické krize.
Teď našli s jednoročním zpožděním odvahu vyjádřit s její politikou nesouhlas a zároveň jí vyslat varování, že doby, kdy kancléřce a vládě všechno hladce procházelo, jednou provždy skončily. Znamená to také, že její pozici již nepovažují za nezpochybnitelnou.
Když vedla Merkelová kampaň před loňskými volbami, ptali se jí nejenom novináři, ale i mnozí občané, jak dlouho ještě hodlá působit v čele vlády. Kancléřka na to začala časem mechanicky odpovídat, že kandiduje na celé čtyřleté období. Po sesazení jejího pobočníka Kaudera je už ale jasné, že svému slibu zřejmě nedostojí.
Kancléř německého sjednocení a velký předchůdce Merkelové, Helmut Kohl, před dvaceti lety propásl okamžik, kdy mohl žezlo předat svému dlouholetému korunnímu princovi Wolfgangu Schäublemu. Mohl odejít nejenom se vztyčenou hlavou, ale zanechat stranu v situaci, kdy ještě může uspět ve volbách.
Bude zajímavé sledovat, jestli Merkelová zopakuje chybu mnoha velkých mužů v politice, kteří se od moci nedokázali odpoutat včas.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
