Jan Macháček: CDU v krizi. Doleva, či doprava?
Německá politika prožívá období neklidu. Jedním z důvodů je 11 % pro křesťanské demokraty, tedy CDU, v regionálních volbách v Hamburku.
Je to vůbec nejhorší výsledek pro tuto etablovanou stranu v jakýchkoli regionálních volbách od roku 1951. Přitom CDU se svým heslem „žádné experimenty“ bývala považována za automatickou a klidnou líheň kancléřů.
Čtěte také
Opravdový a velký problém je hluboké rozdělení CDU po odchodu Merkelové. Otázka je, jestli se má strana posunout doprava a s krajní pravicí spolupracovat, nebo se od krajní pravice co nejvíce distancovat a naopak spolupracovat s krajní levicí.
Obě věci ale spolu souvisí. Kdyby měli křesťanští demokraté lepší volební výsledky a lepší čísla v průzkumech, nemuseli by naléhavě řešit ani toto dilema.
Krizi, jak známo, odstartovala situace v Durynsku, kde se pro výběr nového předsedy vlády spojili křesťanští demokraté z CDU, liberálové z FDP a krajní pravice AfD, tedy Alternativy pro Německo. Nový premiér ale hned po protestech rezignoval. CDU pak předvedla úplnou otočku. Najednou jí není proti srsti podpořit Bodo Ramelowa, kandidáta krajní Levicové strany. Lokální CDU se totiž chce vyhnout předčasným volbám.
Krajní levičák a maloburžoazní strýc
Podle celostátních německých průzkumů jsou Zelení už jen o tři procentní body za CDU a to je v podstatě statistická chyba. Takže příští německou vládní koalici mohou tvořit Zelení, sociální demokracie a právě Levicová strana.
Čtěte také
Relevantní kandidáti na šéfa CDU jsou nyní dva. Na jedné straně stojí umírněný internacionalista Norbert Roettgen, kterého si lze představit v koalici se Zelenými. V průzkumech vede relativně pravicový a na německé poměry proatlantický a proamerický Friedrich Merz, který by byl asi spíše ideálním lídrem opozice vůči zeleno-levicové koalici. Mohl by v opozici posunout stranu doprava a luxovat u krajní pravice.
CDU si před časem zapověděla spolupráci s krajní levicí i pravicí. Dnes narůstají hlasy, které tvrdí, že rovnítko mezi krajní levici a pravici klást nejde, útok u Frankfurtu prý prokázal, že se příslušníci krajní pravice neštítí terorismu. AfD zase dokonce toleruje ve svém středu neonacisty, a v Durynsku dvojnásob.
Zakladatel bavorské CSU Franz Josef Strauss kdysi říkával, že napravo od „unie“ – míněno CDU/CSU – nesmí být žádná legitimní strana. Dnes tam formálně legitimní strana AfD je, ostatní ji ale politicky izolují.
Čtěte také
Těžko napovídat, ono se to časem nějak vyvrbí. Potíž je asi v tom, co je chápáno jako krajně pravicové. U koketerie s neonacismem, rasismem nebo popíráním holocaustu není vůbec o čem diskutovat. To poslední je dokonce trestný čin.
Za krajního pravičáka je ale dnes považován v Německu i ten, kdo je třeba proti ilegální migraci a pro hlídanou hranici Schengenu. Krajní pravičák je ten, kdo se obává, že migranti budou vytvářet ghetta a nebudou se integrovat. Krajní pravičák je ten, kdo si myslí, že Německo si může samo volit svůj migrační mix, nebo si myslí, že si má Německo ponechat jadernou energetiku.
Za krajně pravicové je považováno vychvalování kapitalismu nebo vyjadřování sympatií k Trumpovi. Pokud byste jako politik vyzval lidi k tomu, aby měli více dětí, jste pak přímo fašista. S tím se ale prostor na civilizované pravici bude dobývat zpátky těžko.
Ale i s tou krajní levicí je to zvláštní. Leckde v bývalém Východním Německu nebo v Berlíně je krajní levice už 20 let součástí vládnutí a politického establishmentu. To se pak tou nepřijatelnou „krajností“ na federální úrovni špatně argumentuje. A i ten pan Bodo Ramelow z Durynska není žádný krajní levičák, ale vlastně spíše takový maloburžoazní strýc.
Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
