Jan Jůn: Ve středu začne Johnsonovo podivné premiérství

Nový vůdce britských konzervativců, bývalý londýnský primátor a neúspěšný ministr zahraničí Boris Johnson
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nový vůdce britských konzervativců, bývalý londýnský primátor a neúspěšný ministr zahraničí Boris Johnson

Po úterním zvolení dvěma třetinami členů strany, tedy čtvrtprocentem britských voličů, kterým poděkoval nic neříkajícím projevem, se ve středu odpoledne ujme vlády bývalý londýnský primátor a neúspěšný ministr zahraničí Boris Johnson.

Uprostřed funkčního období parlamentu tak začne v důsledku brexitáři vynucené rezignace Theresy Mayové jeho podivné bezprecedentní premiérství, o které vždy velmi cílevědomě usiloval.

Jan Fingerland: Je Boris Johnson myš, nebo muž?

Boris Johnson

Příštím vůdcem britských konzervativců a tedy od středy i britským premiérem bude Boris Johnson.

Čtvrtina procenta britských voličů tedy schválila Johnsonův program odchodu z Evropské unie za každou cenu a do 31. října, včetně možného kolapsu ekonomiky za absence dohody.

Jakoby konzervativci nevěděli, že to je téměř nemožné stihnout, a ignorovali, co bude, když se to nepodaří. Většina členstva jej obdivuje coby charismatického a optimistického vůdce, jiní – včetně většiny Britů – jej považují za egoistického tlučhubu a prospěcháře bez smyslu pro diplomacii a klíčové detaily, které prý nedokáže řešit.

Parlament navíc odejde do září na prázdniny – bez ohledu na napětí s Íránem, nynější britskou smutnou námořní slabost a náhlé spolehnutí se na Evropu – a na delší dovolené bude i vedení Unie. Kdyby šlo o změny dohody Mayové, mohly by se třeba podařit. Johnson ovšem říká, že chce dohodu novou či odstranění pro Iry a Unii klíčové „irské pojistky“ a na to nebude dost času.

Kampaň populistického vymývání mozků

Chce to navíc na pozadí sněmovní většiny pouhých tří hlasů a ty nejspíš ztratí v doplňovacích volbách ve Walesu a po možných odchodech poslanců ze strany. Pak bude menšinové vládnutí těžké.

Jan Jůn: Velkou Británii po brexitu ovládne její bývalá kolonie. A zpečetí to premiér Johnson

Boris Johnson

Je možné tvrdit, že britský ministr zahraničí Jeremy Hunt v úterní jediné naživo vysílané televizní debatě na body přesvědčivě porazil svého odpůrce Borise Johnsona a vede u naprosté většiny britské veřejnosti. V Londýně jej dokonce v premiérském „dostihu“ považuje za nejvhodnějšího kandidáta až o 30 procent více voličů než Johnsona.

Nehledě na vnitřní opozici rezignujících ministrů financí, spravedlnosti, mezinárodního rozvoje, dvou náměstků a možná i dalších. Ti všichni nechtějí podepsat Johnsonův závazek odejít i bez dohody a někteří dokonce raději hodlají „v zájmu země“ hlasovat s opozicí pro vyjádření nedůvěry nové brexitářské vládě a svrhnout jej. Je tak v celkově horší situaci, než byla Mayová.

Ano, demokracie občas klopýtnou, jako Británie před třemi lety v referendu, kde rozhodovaly – i Johnsonovy – nepravdivé skutečnosti a nesplnitelné sliby a rozhodla se opustit oboustranně výhodný svazek evropských zemí. Bohužel navzdory globálnímu sjednocování států v obchodních blocích, v éře rostoucí hegemonie Číny na euroasijském kontinentě a za zjevného novodobého stěhování národů.

Třicítka xenofobních ultranacionalistů tak završila kampaň desetiletí populistického vymývání mozků občanů a využila k odstrašení dožívajícího federalistického proudu uvnitř Unie. Zmanipulovali tak tradičně umírněné konzervativce, nyní tvrdící, že brexit musí být, navzdory možné ztrátě proevropského Skotska a časem i Severního Irska.

Jan Jůn

Sir Alan Duncan, náměstek ministra zahraničí i za Johnsona, který urovnával jeho průšvihy, napsal nyní v rezignačním dopisu Mayové, že bylo tragédií její vlády, že jí dominoval temný mrak brexitu, který znemožňoval Británii, aby se stala dominantní intelektuální a politickou silou ve světě. K tomu však Boris Johnson přijímat gratulace určitě nebude.

Autor je komentátor Českého rozhlasu