Jan Januš: Nebojme se Křečka. Není to ideální ombudsman, ale nic fatálního se nestane

Původně měl nový ombudsman složit slib do rukou prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa. Zdánlivě už nemohla být absurdita osudu větší.

Když se teď někteří obávají, že Křeček úřad poškodí, a varují obecně před tím, že demokratické instituce se ocitají v České republice v problémech, takto symbolická role předsedy Komunistické strany Čech a Moravy při uvádění nového veřejného ochránce práv do funkce by jim na klidu zrovna nepřidala.

Čtěte také

Nový ombudsman bude kádrovat, komu pomůže, tvrdí Stehlíková. Neví, o čem mluví, brání se Křeček

Nakonec se tak ale, vzhledem ke zdravotním problémům Vojtěcha Filipa, nestalo. Ale jako náhradník za Filipa nastoupil lídr Svobody a přímé demokracie Tomio Okamura. Tomu se říká z bláta do louže.

Kontroverzní výroky

Stanislav Křeček zkrátka budí vášně a budil je i v minulosti. V mnohém je to oprávněné. Některé z jeho výroků nejsou vzhledem k tak vysoké a významné funkci, jakou má příštích šest let zastávat, vhodné. A nebyly vhodné ani k jeho předešlé roli zástupce ombudsmanky. Další z jeho názorů pak jsou minimálně kontroverzní. Stanislav Křeček ideálním ombudsmanem skutečně není. Dělat z něj ale veřejného nepřítele číslo jedna a tvrdit, že úřad veřejného ochránce práv zničí, skutečně není na místě.

Funkce ombudsmana nemá v České republice příliš dlouhou tradici. Zákon, který ji upravuje, vyšel teprve v roce 1999. V dřívějších časech žádná takováto instituce, která má svůj původ ve skandinávských zemích, neexistovala. V úřadu tak zatím působili jen čtyři lidé: Otakar Motejl, Pavel Varvařovský, Anna Šabatová a nyní Stanislav Křeček.

Čtěte také

Analytik Kubáček: O úřadu nového ombudsmana ještě hodně uslyšíme. Křeček si z něj udělá vlastní hrad

Nedostižným vzorem je právě Otakar Motejl. Otázkou ale je, zda jeho legendární aura už trochu nezastiňuje skutečnost. O tom, co Otakar Motejl jako veřejný ochránce práv dělal a jaké měl priority, se už totiž příliš nemluví. Pavel Varvařovský pak nebyl příliš výrazný, o to lépe ale mohl pomáhat v jednotlivých případech.

Anna Šabatová byla pro některé dokonalá, pro jiné příliš aktivistická. A právě pro ty, pro které byla Šabatová dokonalá, je Křeček začátkem konce.

Znovu: je to přehnané a současnou situaci bychom měli chápat spíše jako startovní pozici pro diskusi o tom, co má ombudsman v České republice vlastně dělat a jak má výkon jeho funkce vypadat.

Kompetence veřejného ochránce práv

Úkoly, které veřejnému ochránci práv vymezuje zákon, jsou poměrně široké a nutně tak záleží na tom kterém ombudsmanovi, jak svou agendu sestaví a na co bude klást důraz. Křeček ve svých posledních vyjádřeních často mluví o tom, že nejde o úřad pro lidská práva a nemá na starosti jen diskriminaci, což na řadu aktivistů působí jako červený hadr na býka.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Hledání andělů

Křeček má ale pravdu. A nejinak tomu bylo i za jeho předchůdkyně Anny Šabatové. Stačí se podívat na webové stránky ochránce. Nejviditelnější záložky se věnují stížnostem na úřady, ochraně osob omezených na svobodě, monitorování práv lidí se zdravotním postižením, pomoci občanům Evropské unie, sledování vyhoštění cizinců a rovněž již zmíněné diskriminaci.

Co z toho je nejdůležitější? Na to samozřejmě nelze odpovědět. Dobré ale je uvědomit si, že třeba pro lidská práva tady máme i jiné orgány – například ty justiční, korunované Ústavním soudem. Tak se nebojme, nic fatálního se s nástupem Stanislava Křečka do funkce ombudsmana nestane.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz