Petr Honzejk: Volby? Nejdu! Jak se z pravicových voličů stávají anarchisté

Je to samozřejmě legitimní: máme volební právo, nikoli volební povinnost a nevolba je také vyjádřením jistého postoje. Jde ovšem o postoj, který zaslouží kritiku a upozornění, kam v praxi vede. 

Čtěte také

Korespondenčně a poprvé. Češi v zahraničí dostávají šanci volit dopisem

Nejdříve ale k tomu, že nejde o virtuální problém. Podle aktuálního zjištění agentury Median by nyní byla volební účast o šest procentních bodů nižší, než v roce 2021. Suverénně největší podíl na propadu zájmu o volby mají bývalí voliči koalice SPOLU. Median zjistil, že skoro každý pátý z nich zvažuje, že nepůjde k volbám. Důvodem je samozřejmě zklamání z  výkonu vlády Petra Fialy (ODS).   

Proč je nicméně rozhodnutí nevolit, ať už jde o jakkoli názorově nastaveného člověka, eufemisticky řečeno nešťastné? Na první pohled proto, že se tím dotyčný vzdává možnosti prosadit to, co chce. Ovšem ve skutečnosti je to ještě mnohem horší.

Čtěte také

Liberálové možná nepřijdou na podzim k volbám, strany pro ně nemají program ani osobnosti, míní politoložka Guasti

Nevolba je v podstatě hlasem pro to, co dotyčnému v politice a společnosti vadí nejvíc. Ve volbách přeci nejde jen o to, co prosadíme, ale i čemu zabráníme. A když člověk volit nejde, vzdává se možnosti obrany toho, na čem mu záleží, ať už je to cokoliv. A těm, kteří mu to chtějí sebrat, nechává otevřený prostor.  

Problém zalepených očí

Námitka, že všechno je vlastně jedno, protože ať bude člověk volit tak, nebo onak, stejně to bude nanic, příliš obstojí. Ze dvou jídel, které nám nechutnají, si vždy dokážeme vybrat to, které je nechutné o něco méně. Pouhým okem dokážeme zhodnotit, jestli zmokneme víc na dešti, nebo pod konkrétním okapem.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Proč česká opozice sází na rozleptávání důvěry ve férovost voleb?

A kdybychom měli trudný výběr, jestli si necháme uříznout levou, nebo pravou ruku, tak budeme jistě vědět, kterou obětujeme. Teorie menšího zla zkrátka není jen teorie; v praxi nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř.

To platí i v politice. A tak, i když něco považujeme za mizerné, je nerozumné otevírat rezignací prostor ještě horšímu, ať už za to horší považujeme cokoli.

Jeden z proponentů trendu „nevolit je úleva“ influencer Michal Půr napsal: „Kdo nejde volit, nemusí být lhostejný – může zkrátka vyjadřovat svůj postoj jinak. Třeba tím, že systému nevěří, že nevidí volbu, nebo že odmítá legitimizovat špatně nastavená pravidla.“

Čtěte také

Martin Fendrych: Ukradené volby? Blábol, který šikovně vypěstovala opozice, se nebezpečně ujal

S prvním se dá souhlasit. Pokud je někdo nastaven antisystémově, což znamená, že odmítá liberální demokracii jako takovou, pro toho volby opravdu nejsou a je vlastně dobře, že takový člověk k volbám nejde, protože by to dělal jen se záměrem současný systém zničit. 

To ostatní je už ale pochybné. Pokud někdo „nevidí volbu“, je to spíš problém zalepených očí dotyčného, nikoli toho, že by lepší, nebo aspoň méně špatná volba neexistovala. A odmítat legitimizovat špatně nastavená pravidla? Vždyť právě volby jsou prostředkem k tomu, jak se pravidla v demokratickém systému nastavují! Odvozuje se z nich moc zákonodárná a výkonná. Pokud má někdo pocit, že pravidla jsou nastavena špatně, jsou právě volby prostředkem, jak je změnit. 

Petr Honzejk|foto:Matěj Skalický, Český rozhlas

Lze se na to samozřejmě dívat i jinak. Například americká anarchistka Emma Goldmanová tvrdila, že účast ve volbách je přinejlepším zbytečná, přinejhorším nebezpečná, protože volby podle ní dodávají lidem iluzi participace a zakrývají struktury skutečného rozhodování. Je jednou z těch, které se připisuje citát: „Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázali.“

Zjistit, že pravicoví influenceři v dnešním Česku povzbuzují podobně orientované voliče k přechodu do de facto anarchistických pozic a mají přitom docela úspěch, je samozřejmě zábavné. Nakolik ale mohou být pro čerstvé nevoliče zábavné i důsledky jejich nevolby, to si už musí, vzhledem k tomu, že jde nesporně o inteligentní lidi, kteří mají o základních hodnotových postojích jednotlivých politických hráčů přehled, zhodnotit sami.          

Autor je komentátor Hospodářských novin