Jan Fingerland: Zhořklá svoboda Jižního Súdánu
Kocovina – tak by se asi dal pojmenovat hlavní pocit při pohledu na dráhu, kterou Jižní Súdán urazil od července roku 2011. Tehdy i dnes „nejmladší stát světa“ slavně vybojoval svou samostatnost, včetně vlastních poštovních známek a domény pro internetové stránky. Dnes se zdá, že nezávislost sama o sobě není žádoucím cílem.
Jih původního Súdánu se od severu vždy výrazně lišil, etnicky i nábožensky. V jižní části této africké země žijí křesťané a vyznavači domorodých náboženství, kdežto sever je obydlen muslimským, převážně arabskojazyčným obyvatelstvem.
Jih Súdánu je také mnohem zelenější než suchý sever. A především - na jeho území se nacházejí zdroje ropy, kvůli kterým se Chartúm nechtěl nadvlády nad touto částí země vzdát. Zdálo by se tedy, že samostatný Jižní Súdán má nadějné vyhlídky.
Tyto nadějné vyhlídky přišly po desítkách let bojů a statisících mrtvých. Mnohem menší rozvinutost jihu a také dědictví povstalecké mentality, která ovládá zdejší politiku, však perspektivy značně zatemnily. Svou roli hraje i skutečnost, že ještě před získáním samostatnosti zemřel uznávaný vůdce John Garang, který mohl sehrát sjednocující úlohu v celku, který se ukázal být mnohem méně jednotný, než se zvenčí zdálo.
Už od konce loňského roku v Jižním Súdánu zuří konflikt mezi příznivci prezidenta Salvy Kiira a těmi, kdo stojí za bývalým viceprezidentem Riekem Macharem. Toho Kiir ostavil od moci a odtud byla v zemi bez silných politických institucí už jen snadná cesta k vypuknutí násilí. A to tím spíše, že každý z rivalů reprezentuje jinou etnickou skupinu.
Vedle toho se v Jižním Súdánu odehrávají další konflikty, ať už uvnitř země mezi různými klany, případně i ve sporných pohraničních oblastech se Súdánem, kde nebylo rozhodnuto o přesném vedení hranic v oblasti bohaté na ropu. Výsledkem jsou tisíce mrtvých, obrovské uprchlické vlny a nyní i hrozba epidemií a hladomoru.
UNICEF se spolu se Světovým programem pro výživu prý snaží oblasti zásobovat, mimo jiné shazováním potravinové pomoci z vrtulníků, ale je zřejmé, že to je jen napravování důsledků problému, který vyžaduje dlouhodobější řešení. Tedy uzavření míru mezi Kiirem a Macharem a poté o návrat k normální politice, která se nevede se zbraní v ruce.
Jižní Súdán, který v roce 2011 tak vesele slavil své osamostatnění, je dnes příběhem s trpkým koncem. Letošní oslavy nezávislosti proto nikdo nemohl oddělit od myšlenky na rozvrat, který zemi přes půl roku deptá. Tyto úvahy se však týkají i dalších zemí, které usilují o samostatnost a vidí v ní řešení svých problémů, od Palestinců až po Kurdy.
V těchto dnech se například hovoří o tom, že iráčtí Kurdové vyhlásí ještě letos samostatnost, protože Irák se tak jako tak rozpadá.
Jejich případ se v mnohém podobá jižnímu Súdánu – na jejich území se nachází nejen ropa, ale také mnoho menšin, které nemusejí být s novým stavem spokojeny.
Oba celky jsou také sevřeny ve vnitrozemí a obklopeny velkými státy, na nichž v mnoha ohledech závisejí, včetně tras pro export nerostného bohatství, které je má udržet při životě.
Kurdové se však nepochybně nenechají jihosúdánským případem odradit. I Jižní Súdán má však ještě šanci vrátit se na koleje, ale krvavé intermezzo z dějin jeho nezávislosti už nikdo nevymaže.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
