Jan Fingerland: Za co Arabové děkují „izraelským ďáblům“
Někomu se to může zdát nečekané, ale po oznámení smrti vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha se hodně slavilo. Ani ne tak v Izraeli, jako spíš v řadě zemí okolo. Jak je to možné? Je to vlastně logický paradox. Hizballáh, stejně jako jeho patron Írán, sami sebe vidí, nebo přinejmenším líčí, jako vůdce muslimského světa v boji proti Americe a Izraeli. Jenže během desítek let ubližovali mnoha muslimům hned v několika zemích. A ti to nezapomněli.
Opatrné oslavy, hlavně v soukromí a na sociálních sítích, se odehrávaly v samotném Libanonu. Hizballáh je nominálně libanonské hnutí, které prý chrání svou vlast před nebezpečím z Izraele.
Čtěte také
Tuto verzi světa četní Libanonci, zejména šíité, přijali, ale mnozí nikoli. A to navzdory dlouhodobé a systematické propagandě, která se snaží udržovat nepřátelství vůči Izraeli.
Těmto lidem ale především vadí rozpínavost Hizballáhu i Íránců v samotném Libanonu. Viní je, že stahují kdysi bohatou zemi do problémů a používají násilí vůči krajanům. Málo kdo zapomíná na politicky motivované atentáty, včetně vraždy sunnitského předsedy vlády Rafíka Harírího.
Libanon je země politicky rozdělená podle příslušnosti k náboženským proudům, ale ne zcela důsledně. Proti Hizballáhu je i část šíitů. Ti vnímají Hizballáh jako cizí import z Íránu. A poznamenávají, že příslušníky hnutí poznají už podle toho, že se neusmívají.
Čtěte také
V posledních měsících se Libanonci obávali, že Hizballáh vtáhne celou zemi do války s Izraelem, a to jen kvůli svým zájmům, nebo kvůli podpoře palestinského Hamásu v Gaze. Na některých místech místní lidé odháněli uprchlíky z jihu od svých domů, zejména pokud měli na autech Nasralláhovy portéty.
Nyní doufají, že smrt vůdce Hizballáhu snižuje riziko pozemní války, ale málo kdo doufá, že by Izraelci Hizballáh zničili natolik, že by zmizel z libanonské politiky.
Zcela otevřené oslavy Nasralláhovy smrti se odehrávaly v Sýrii, totiž v oblastech, které zůstávají pod kontrolou protivládních povstalců. Tamní lidé, zejména sunnité, si dobře pamatují, jak byli bojovníci libanonského Hizballáhu nasazeni na vládní straně proti povstalcům, přičemž se dopouštěli brutálních útoků na místní civilisty – příznačně bez zvláštní pozornosti světa.
I ty, Íráne?
O něco opatrněji se slavilo v Íránu, opět zcela logicky. Mnozí Íránci dlouhodobě sledují s nelibostí, jak jejich ekonomicky vrávorající země financuje miliardami dolarů nejrůznější hnutí v oblasti, včetně Hizballáhu, a ptají se, proč tyto sumy nezůstávají v samotném Íránu.
Čtěte také
Mnozí z těch, kdo nenávidí režim, cítí odpor proti všemu, co tento režim podporuje, včetně libanonského Hizballáhu nebo palestinského Hamásu. V poslední době se stalo zvykem dávat najevo nenávist vůči těmto hnutím i veřejně, například při fotbalových zápasech.
Spokojenost bylo možné zaznamenat také v zemích Arabského poloostrova. Tamní vlády se nebojí Izraele, ale Íránu, který podporuje různá radikální šíitská hnutí v jejich blízkosti a vyjadřuje přání dominovat regionu.
Představa, že by íránský režim v blízké budoucnosti získal jaderné zbraně a stal by se neohrozitelným, v nich vyvolává o to větší děs – do té míry, že jsou ochotni spolupracovat s Izraelem, anebo i vyjadřovat mu v souvislosti s bojem proti Hizballáhu podporu.
Zcela otevřeně slavilo mnoho Arabů i Íránců v západních zemích, kam odešli do exilu. Každý má svůj vlastní soubor motivací, od přesvědčení, že nepřítel mého nepřítele může být dočasným spojencem, až po otevřenou podporu Izraele.
Největší roli ale hraje nenávist k tomuto druhu šíitského radikalismu. Jak napsal na síti X jeden syrský novinář: „I kdyby přišel sám ďábel a zabil gangstery z Hizballáhu, byli bychom šťastní“.
utor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
