Jan Fingerland: Vzniká na Blízkém východě další válka?

Do operace proti Kurdské straně pracujících se v noci na úterý zapojily desítky letounů. Ty bombardovaly pozice PKK nejen na tureckém území, ale dokonce i za iráckými hranicemi.

Na irácké území dokonce dočasně pronikly i turecké speciální jednotky, což je z českého hlediska zajímavé už jen proto, že Turecko jakožto náš spojenec v rámci NATO bojuje na území cizího státu.

Turecká armáda bezprostředně reagovala na útoky PKK z posledních dní, při kterých zahynuly až desítky příslušníků turecké armády a policie.

Vzájemné útoky a protiútoky mezi kurdskými radikály a tureckou armádou tedy už dosáhly úrovně, na které byly v době, než se před dvěma lety po několikaletém úsilí podařilo dohodnout příměří.

Čtěte také

Tyto válečné operace se rozhořely v červenci poté, co Islámský stát podnikl krvavý atentát na kurdské a turecké levicové aktivisty ve městě Suruc.

Zatímco turecký stát vinil z akce sunitské extremisty, sami Kurdové považují za skutečného viníka tureckou vládu a její útoky na Islámský stát označují za pouhou zástěrku pro mnohem masivnější ataky proti Kurdské straně pracujících.

Na jihovýchodě Turecka zahynulo po kurdském útoku 16 vojáků|foto: ČTK/AP,ČTK

Tato ultralevicová nacionalistická organizace se proto vrátila k ozbrojenému boji, čímž skončil nejnadějnější pokus o uspořádání vztahů mezi Tureckem a jeho Kurdy za poslední desítky let.

Řada pozorovatelů se domnívá, že ze strany turecké vlády šlo o zcela chladnou kalkulaci. Už více než desetiletí vládnoucí strana AKP ztratila v letošních volbách většinu, a přišla tím i o možnost změnit ústavu ve prospěch svého dlouholetého vůdce Erdogana.

Jako cestu zpátky k moci si podle tohoto názoru vybrala záměrné vyhrocení již usínajícího konfliktu s Kurdy, a to krátce před předčasnými volbami, které se budou konat 1. listopadu.

Tím, že AKP vyvolala bezpečnostní krizi, vyvolala také nacionalistickou vlnu a také větší poptávku po silnější vládě, a zatlačila do pozadí své kritiky v řadách novinářů i politické opozice.

Čtěte také

Úřady z podpory terorismu obvinili i politiky z řad liberálně levicové strany HDP, což je nová strana, jež se hlásí k turecko-kurdskému urovnání. Je to právě tato strana, která svým úspěchem v letošních volbách sebrala potřebná procenta vládnoucí AKP.

Současná vojenská kampaň proti PKK je pravděpodobně namířená i proti umírněným Kurdům, včetně předsedy HDP Selahattina Demirtaşe. Útokem na něj si ovšem prezident Erdogan v podstatě zavírá dveře případnému kompromisu.

Turci demonstrují v ulicích Bursy proti kurdskému terorismu|foto: ČTK/AP,ČTK

Turecká vláda momentálně o kompromis nestojí, ale je možné, že totéž se momentálně dá říci i o tureckých Kurdech.

Zatímco totiž starší generace, včetně té, která se klonila k radikální a teroristické PKK, brala řešení v podobě autonomie v rámci Turecka vážně, mladá generace má jiný názor.

Řada mladých Kurdů už se domnívá, že jejich budoucnost leží v dosažení úplné nezávislosti.

Inspiraci k tomu jim poskytuje úspěšné manévrování iráckého Kurdistánu, který se těší de facto samostatnosti, a v poslední době i úspěchy syrských Kurdů, kteří v Kurdy osídleném pásu na severu Sýrie vytvořili oblast pod svou kontrolou.

Poslední vývoj, na němž má turecká vláda přinejmenším velkou část viny, je motivován právě strachem z konsolidace kurdského teritoria v Sýrii a jeho možných důsledků pro situaci uvnitř turecké části Kurdistánu.

Právě proto se také Turecko údajně spojuje s Islámským státem, organizací, která více než s Bašárem Asadem bojuje s Kurdy.

Je možné, že Erdogan místo plánovaného utužení své moci udělal první krok k rozvalení dosavadního tureckého pořádku. Pokud se to stane, může se Evropa těšit na další vlnu uprchlíků, tentokrát z turecko-syrsko-iráckého pomezí.