Jan Fingerland: Válka o Ukrajinu se vede také v Izraeli

Z Ruska v širším slova smyslu přišli do Izraele mnozí dnešní Izraelci, včetně těch, kteří dorazili ještě v 19. století nebo první polovině 20. století – obvykle z přesvědčení a za velkého rizika. Nejčastěji se ale hovoří o milionové vlně postsovětských přistěhovalců, která dorazila právě před 30 lety do tehdy pětimilionového Izraele.

Puškin v Haifě

Přítomnost tak velkého množství příchozích zanechala v kultuře a politice této země dosud viditelné stopy. Tím spíše, že mnozí z příchozích nebyli zapálení sionisté, ale lidé, kteří řešili svou životní situaci. Přicházeli navíc s pocitem, že jsou nositeli vyšší kultury, v kufrech si přiváželi Puškina a uchovávali si silnou vazbu na ruskou kulturu, případně i Rusko jako takové.

Čtěte také

Libor Dvořák: O Ukrajině se stále jedná, ale úspěšný recept zcela chybí

V samotném Izraeli byli postsovětští židé vždy vnímaní jako „Rusim“, Rusové, a je také pravda, že většina z nich byla ruskojazyčných. Jenže ze samotného Ruska jich pochází jen asi 400 tisíc, tedy méně než polovina. Zhruba stejný počet pochází z Ukrajiny, i když i oni často mluvili spíše rusky a i oni si přivezli svého pomyslného Čajkovského a Puškina s sebou.

Totéž se týká i 200 tisíc ostatních „Rusů“, rodáků z Pobaltí, Moldavska, Kazachstánu a dalších částí někdejšího sovětského impéria. Všichni chodili do obchodů s ruskými knihami a ruskými potravinami a vzpomínali na své „ruské“ dětství či mládí.

Tento soulad změnil rok 2014, kdy Ukrajinci v Kyjevě uspořádali Majdan a Rusko poté obsadilo část ukrajinského území. Tím vneslo velký rozkol mezi izraelské „Rusy“, ty z Ruska a ty z Ukrajiny.

Rusky, ale pro Ukrajinu

Podstatná část původně ukrajinských židů sice mluvila rusky, ale postavili se na stranu rodné země. Pořádali sbírky na podporu Ukrajiny, demonstrovali před ruským velvyslanectvím, psalo se o několika veteránech izraelské armády, kteří už na Majdanu pomáhali organizovat obranu před snipery.

Čtěte také

Putin bolestně prožívá to, že se mu nepodařilo upevnit ruskou moc jako za Sovětů, říká ukrajinista

Část Izraelců narozených v Rusku ovšem fandila Rusku. Buď Ukrajinu vnímala jako podezřelou cizí zemi, která dosud „uctívá Stěpana Banderu“, nebo prostě měli pocit závazku zase vůči rodné zemi. Někteří pozorovatelé přičítají zásadní roli vlivu ruské televize, kterou část ruskojazyčných Izraelců stále sleduje.

Část z těch, kdo přišli do Izraele ve vyšším věku, obdivuje také samotného prezidenta Putina. Izraelští „Rusim“ obecně bývají spíše politicky napravo, mají slabost pro silovou politiku a vytvořili v Izraeli do té doby velmi nezvyklou voličskou skupinu sekulárních nacionalistů – jejich představitelem je i u nás známý Avigdor Lieberman, ruskojazyčný rodák z Moldavska. Do té doby byli Izraelci buď nevěřící levičáci, anebo nábožensky cítící nacionalisté.

Okupace Krymu vnesla velmi bolestný rozkol do těchto izraelských rodin, které mají často osobní vazby s příbuznými jak v Rusku, tak na Ukrajině. Podobné emoce se nyní opět vrátily, ovšem s některými rozdíly. Jeden spočívá v obměně generací, a především příchodu nové přistěhovalecké vlny z Ruska, tentokrát lidí, kteří de facto prchají před Putinem a zostřujícím se pronásledováním liberálních sil v dnešním Rusku.

Putinova vlna

Tito příslušníci takzvané Putinovy přistěhovalecké vlny nemusí být nutně ve všem na straně Ukrajiny, ale o dnešní ruské politice si nedělají absolutně žádné iluze – z Ruska je nevypudila touha po Siónu, ale politické dusno nebo rovnou pronásledování. Podle odhadů některých ruských Izraelců je na obou stranách kolem 20 procent zapálených přívrženců své strany, zbylých 60 procent se nezajímá, jsou rozpolcení, anebo spíše unavení.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

I když dnes v Izraeli žije už přes 9 milionů lidí, milion postsovětských židovských přistěhovalců a jejich potomků je pořád unikátně velká ruskojazyčná menšina, zejména co do proporcí. Jinak Rusové, ať židovští, nebo jiní, odcházejí obvykle do velkých zemí, jako jsou Spojené státy, Německo, Británie nebo Francie, kde jejich přítomnost není tak viditelná.

Ukrajinci a Rusové, a to Rusové proputinští i protiputinští, ovšem žijí i u nás, a není jich zas tak málo – bylo by zajímavé vědět, co si o dění na rusko-ukrajinské hranici myslí, a také, jak to vlastně ovlivňuje jejich soužití v poklidném Česku. Zdá se, že v Izraeli je to docela silné téma.

Autor je komentátor Českého rozhlasu