Jan Fingerland: Uvolňování napětí v Mezopotámii
Turecko a Irák podepsaly dohodu o spolupráci v oblasti vojenství a boje proti terorismu. Tento zdánlivý regionální detail je ve skutečnosti projevem mnohem zásadnější proměny, která se může týkat široké oblasti od Středomoří po Perský záliv.
Podpisu dohody mezi ministry zahraničí Iráku a Turecka předcházela delší doba, kdy turecká armáda volně operovala na suverénním iráckém území. Šlo o akce proti Kurdské straně pracujících (PKK), kurdské turecké organizaci, kterou Turecko i třeba západní státy považují za teroristickou.
Čtěte také
PKK si za mnoho desítek let vybudovala zázemí v kurdských oblastech Iráku a Sýrie a podle Turecka ohrožuje jeho bezpečnost. Turecko si proto zřídilo několik desítek základen v Iráku i Sýrii, nejdříve o své vůli, ale nyní již s výslovným souhlasem tamních vlád v rámci prohlubující se spolupráce.
Oteplování
Vztahy dvou blízkovýchodních velmocí, Turecka a Iráku, nebyly nikdy bezproblémové. Zejména po protimonarchistickém převratu v roce 1958 každý stát patřil na jinou stranu fronty studené války.
Jenže oba státy byly k napjatému vztahu předurčeny i geograficky. Turecko ovládá horní tok Eufratu a Tigridu, řek, které pak plynou do Sýrie a Iráku. Zejména poté, co Turecko vybudovalo na svém území velké přehrady, vzrostlo kvůli vodě v regionu napětí.
Čtěte také
Dalším zdrojem napětí byla existence kurdských minorit na území Turecka, Iráku, Sýrie, ale i Íránu. Všechny tyto státy se obávaly kurdského separatismu, ale současně používaly kurdské menšiny za hranicemi proti svým sousedům.
Poté, co byl svržen režim Saddáma Husajna, Irák značně zeslábl tváří v tvář sousedům, jako je Írán a Turecko. Jenže Turecko, které odmítlo poskytnout své základny pro americký útok na Irák, zmarnilo šance na silnější vliv v novém Iráku, a s obavami pozorovalo jak nárůst íránského vlivu, tak i stále sebevědomější politiku autonomního iráckého Kurdistánu.
Ankara s částí iráckých Kurdů spolupracovala, ale s další částí, jež udržovala vztahy s PKK, mělo nepřátelské vztahy.
Turecko proto v posledních letech vztahy k sousedům přehodnotilo. Obnovilo kontakty se syrským, proíránským prezidentem Bašárem Asadem a začalo budovat mosty do Bagdádu. Motivem byla právě snaha získat větší vliv v oblasti za svými hranicemi, kvůli Íránu, ale i Kurdům a dalším důvodům.
Čtěte také
Nejviditelněji se to projevilo letos v dubnu, kdy do Bagdádu poprvé po třinácti letech dorazil turecký prezident Erdogan, spolu s podstatnou částí své vlády.
Jednou oblastí zájmu je dohoda o rozdělení vody, což zaměstnává zejména Irák, který trpí suchem a je závislý na turecké blahovůli. Dále je to společný postup proti kurdské PKK. Bagdád projevil vstřícnost k Ankaře a prohlásil toto kurdské hnutí za zakázané. Tím otevřel Turecku možnost bojovat proti kurdským ozbrojencům i na svém vlastním území.
Bohatnout společně
Třetím velkým tématem je ekonomická spolupráce, a to nejen v oblasti exportu ropy. Turecko s Irákem jedná o budování obchodního koridoru, který by spojil plánovaný nový irácký přístav u města Al Fau v Perském zálivu a středomořské pobřeží Turecka na hranicích Evropy.
Čtěte také
Turecko-irácký projekt je mimo jiné přímou odpovědí na indicko-evropský koridor, který se oběma zmíněným zemím vyhýbá. Plán na pozemní cestu přes Irák a Turecko navíc dostal nečekanou vzpruhu kvůli útokům jemenských Húsíů na lodní dopravu v Rudém moři.
Pro Turecko by plán znamenal příliv zakázek pro jeho rozsáhlý stavební sektor, ale také by pomáhal vyvinout tlak na irácký Kurdistán, který by tím také ztratil část významu. O plán má osobní zájem i irácký prezident Abdul Latíf Rašíd, který se příští rok chce ucházet o znovuzvolení a potřebuje nějaký viditelný úspěch.
Vše se navíc děje v kontextu pokusů Bagdádu o novou centralizaci Iráku, tedy mimo jiné navrácení iráckého Kurdistánu pod větší vliv metropole, což Turecku také vyhovuje. Irák se po pádu Saddáma Husajna rozpadl na tři celky, kurdský, arabsko-sunnitský a šíitský, ale teď se trend možná zase obrátil.
To vše ale také znamená nejen větší vliv Ankary, ale i menší vliv Íránu a případně i Spojených států. Za pár let bude tato část Blízkého východu jiná, možná stabilnější a bohatší, ale také méně přikloněná k Západu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
