Jan Fingerland: Uplynulo 83 let od Farhúdu. Proč je to důležité?
Farhúd, toto jméno označuje masakr, který se odehrál 1. a 2. června roku 1941. Jde o málo známou událost, která ovšem dosud formuje politiku přinejmenším na Blízkém východě.
Židé v Bagdádu se tehdy chystali na oslavu svátku šavuot. Jenže pak do jejich čtvrti vtrhl rozlícený dav a dva dny vraždil, mučil a loupil. Podle tehdejších oficiálních údajů bylo mrtvých asi 180, odhady historiků mluví až o tisíci obětech.
Arabský křišťál
Padlo ještě něco jiného, totiž pocit bezpečí irácké židovské komunity. Její kořeny sahaly 2 a půl tisíce let zpátky, do babylonských dob. Představovali asi pětinu obyvatel tehdejšího Bagdádu, často se jednalo o příslušníky vzdělané střední třídy.
Mluvili arabsky a považovali se za Iráčany – až do tohoto okamžiku. Masakr dostal jméno „farhúd“, což je zhruba obdoba slova „pogrom“. Je tu ještě jedna paralela, a to s Křišťálovou nocí, a farhúd s ní měl hodně co společného, nejen tím, že se odehrál pouhé tři roky po ní.
Čtěte také
V rozpoutání protižidovských násilností mělo roli několik faktorů, jedním z nich byl vliv nacistické propagandy. Nacisté se systematicky zajímali o dění na Blízkém východě, pěstovali si na řadě míst své lidi, jako byl jeruzalémský muftí, z Berlína vysílalo arabskojazyčné rádio a vydávaly se v arabštině knihy, včetně Mein Kampfu. Cílem nebylo jen bojovat proti Židům, ale také zkomplikovat život Britům a Francouzům, kteří byli přítomni v Severní Africe a na Blízkém východě, případně se dostat ke zdrojům ropy například právě v severním Iráku.
V Iráku se podařilo na chvíli ustavit pronacistickou arabsko-nacionalistickou vládu, farhúd se odehrál krátce poté, co byla svržena, v okamžiku mocenského vakua, svou laxností k tragédii přispěl i britský velvyslanec. Tou dobou ale už německá propaganda měla velký vliv na některé části arabských společností.
Dlouhé prsty Berlína
V případě Iráku hráli úlohu také někteří arabští přistěhovalci ze Sýrie a Palestiny, jako byl Darwíš Mikdádí, kterého už roku 1929 přiměli k odchodu Britové.
Čtěte také
Členové hnutí, které založil, předem označovali červeným znamením židovské domy, které pak dav napadal. Málo známou úlohu v hitlerovské propagandě hrály německé kolonie v Palestině, které se po nástupu Hitlera přiklonily k nacismu.
Farhúd nebyl jediný protižidovský pogrom v oblasti Blízkého východu, krátce před ním se odehrál podobný v Tunisku, v následujících letech i v Egyptě, Libyi nebo Jemenu. Ne každý arabský či muslimský obyvatel takové činy podporoval, ale vlna násilností a následné represe ukončily pocit bezpečí u příslušníků starobylých židovských komunit, a podnítily je k hledání záchrany v zahraničí, celkem odešlo asi 900 tisíc osob.
Po vzniku Izraele mnozí z nich skončili právě tam, více než polovina izraelských Židů pochází z Iráku, Egypta a dalších států širšího Blízkého východu.
Ještě žijí poslední pamětníci farhúdu a jejich potomci. Někdy o svých zážitcích odmítají mluvit, nebo naopak mají pocit, že jejich utrpení zůstalo zastíněno holokaustem, jehož rozměry byly nesrovnatelně větší. Někteří nikdy nezapomněli, že je zradili nebo vraždili jejich sousedé, jiní se snaží oživit kulturní kořeny svých rodin, a tam, kde to jde, se dokonce vracejí na místa, kde žili jejich předkové.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
