Jan Fingerland: Trikolóra, spíše radikální než konzervativní
Česká pravice je zas o něco bohatší. Její řady rozšířilo politické hnutí Trikolóra, které se deklaruje jako konzervativní. Je to ovšem konzervatismus svého druhu.
Za Trikolórou stojí Václav Klaus mladší, který zatím proslul jako sólový jezdec, který své oponenty chápe jako nepřátele a moc se nezdržuje subtilní argumentací. A přesto se na pondělní tiskové konferenci představila organizace kolektivní, totiž dlouhá řada aktivistů, často z regionů. Jejich vystupování bylo někdy rozpačité, ale vlastně sympaticky nepoznamenané politickým rutinérstvím.
Thomas Kulidakis: Trikolóra Klause mladšího ve stopách brexitářů a Trumpa
Václav Klaus mladší se inspiroval u Donalda Trumpa a především stoupenců odchodu Velké Británie z Evropské unie.
Mnozí přicházeli s náměty odvozenými od zkušenosti z běžného života, kdy se setkávají s dopady neblahých rozhodnutí státu a jeho úředníků. Dokonce se dá říci, že při představení nového hnutí bylo veselo a panovala dobrá nálada.
Zdá se, jako kdyby Trikolóra vstupovala do života s touto rozdvojenou identitou. Na jedné straně je výrazný a individualistický šéf, vlastně jediný, který je znám širší veřejnosti – a vedle něj zástup lidí, kteří nejsou spokojeni s dosavadními poměry a chtějí je zlepšit.
Kdo je tu normální
Dvojí identitu má Trikolóra i ideově. Na jedné straně se Klaus i jeho spolupracovníci odvolávají na každodenní zkušenost, zdravý rozum a potřebu zjednodušit život lidem, kteří přispívají k obecnému dobru, jako jsou nižší sociální odvody a jednodušší daňový systém. A současně přinášejí značně ideologický pohled na svět, který, podle mého názoru mylně, považují za konzervativní.
David Klimeš: Klausův zlatý řez mezi SPD a ODS je dar z nebes pro Andreje Babiše
Nové hnutí Trikolóra poslance Václava Klause mladšího může shořet jako papír do dalších sněmovních voleb. Ale schopnost Klause mladšího – podobně jako kdysi Klause staršího – oslovit širokou veřejnost je nezpochybnitelná. Velké mínus nové nacionálně-konzervativní strany však je, že se snaží procpat do té části politického spektra, kde je zcela obsazeno. Klaus mladší se musí pokusit o nemožné – narýsovat programem i rétorikou zlatý řez mezi SPD a ODS.
Konzervatismus se tradičně odvolával hlavně na promyšlené zvládání změn, rozvahu a odbornost. Trikolóra se chápe jako představitelka „normálnosti“ a za svou ideovou výbavu chápe soubor pravd, které jejich nositelé momentálně považují za správné, i když zítra mohou být zas o něco jiné.
Už teď, ve svých počátcích, Trikolóra navrhuje, aby ústava obsahovala definici manželství jako svazku muže a ženy, případně hlásá, že rodinu tvoří otec, matka a děti – to je ovšem spíše útok na názory některých našich současníků, nikoli obrana tradice. Konzervativec by například bojoval proti rozvodům nebo potratům, a za „rodinu“ by považoval soužití a soulad několika generací.
Sám předseda cítil potřebu postavit proti sobě starost o obyčejného člověka proti starosti o lachtany, případně ironizovat kult ekologické aktivistky Grety Thunbergové. Takový styl smýšlení nevolá po rozumu a klidu, jak by asi bylo typické pro konzervativce, ale spíše se cítí doma tam, kde je boj a vřava. Je to logické, Trikolóra je hnutí proti současnému stavu věcí, není to organizace konzervativní, ale radikální.
Vzít si zemi
Charakteristické je v tomto smyslu heslo „vzít si zemi zpět“, které se poprvé objevilo v americké Tea Party a pomohlo zdecimovat Republikánskou stranu. Později ho s úspěchem použily další organizace, třeba hnutí za odchod Británie z Evropské unie.
Jiří Leschtina: Klausové táhnou do boje
Po vyloučení Václava Klause mladšího z ODS reagoval jeho otec rychle a stručně: „Dříve či později musí vzniknout nová a skutečná pravicová strana.“
V obou případech nešlo o apel na rozum, ale na pocit části společnosti, která se cítila někým nějak ošizená. Je to také heslo silně konfrontační – jestli si musíme vzít zemi zpět, znamená to, že nám ji někdo sebral. Je třeba ho identifikovat a bušit do něj, dokud ji nepustí ze svých pracek. A je v něm rovněž apel na jakýsi „pravý lid“, kterému byla země odebrána. I v těchto ohledech je Trikolóra ideově a mentálně spjata spíše s krajní levicí než konzervativní pravicí.
Silně „nekonzervativní“ jsou také útočné výroky na adresu zprostředkujících institucí a organizací, které brzdí moc státu i potenciální „tyranie většiny“, které se konzervativci vždy děsili. Trikolóra chce zrušit ombudsmana a posvítit si na neziskové organizace, zejména ty placené ze zahraničí. Předpokládáme, že to nebyl útok na některé představitele hnutí DOST, přítomné na tiskové konferenci.
Apel na národní úroveň politiky může být ozdravný, ale také jedovatý. Například pokud se neopírá o znalost toho, jak fungují instituce, které chce reformovat – Trikolóra chce prý vrátit náš vztah k Evropské unii do doby před Lisabonem a armáda by prý měla především bránit národní svrchovanost. Anebo pokud opravdu vědí, co říkají, měli by jasně deklarovat, že chtějí vystoupit z EU i NATO.
Přejeme si, aby Trikolóra co nejvíce přispěla ke zlepšení života u nás. Zatím se ale nezdá, že tak bude činit z konzervativních pozic.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
