Jan Fingerland: Švédsko chce být ještě atomovější
Na slovech záleží, jak se ukázalo, když švédská vláda změnila pojmenování dlouhodobého cíle v oblasti energetiky. Ještě nedávno chtěla mít sektor stoprocentně založený na obnovitelných zdrojích, teď bude „jen“ stoprocentně bezfosilní. Proč? Aby mohla stavět atomové elektrárny.
Čtěte také
Záměr vystavět nové jaderné elektrárny nyní už otevřeně formulovala švédská ministryně pro klima Romima Pourmokhtariová. Boj se změnami klimatu podle ní vyžaduje během 20 let dvojnásobně zvýšit produkci elektřiny, čehož lze dosáhnout jedině výstavbou nových zdrojů.
Vláda proto přikročí ke změně zákona, který zatím stanovil strop pro jadernou energii na deset bloků, což je momentální stav. Stávající elektrárny navíc postupně dosluhují a bude je potřeba nahradit. Je to zásadní, ale ne náhlý obrat ve vztahu švédského státu k jaderné energii.
Od bomby k ekologii
Čtěte také
Historie švédské jaderné politiky je relativně dlouhá, první úřad, který se otázkami atomové energie zabýval, vznikl už v roce 1947, první výzkumný reaktor byl postaven o sedm let později. Další vývoj reaktorů byl směrován tak, aby Švédsko produkovalo plutonium pro případ, že se rozhodne vyrábět vlastní jaderné zbraně – to dnes zní skoro neuvěřitelně.
Nakonec Stockholm roku 1968 podepsal dohodu o nešíření jaderných zbraní a zaměřil se na civilní program, během 60. a 70. let vystavěl 12 reaktorů domácího i amerického původu. Švédsko se postupně stalo vývozcem elektrické energie do sousedních států – a je jím stále.
Švédské postoje se změnily pod vlivem jaderné havárie v elektrárně Three Mile Island roku 1979 v Pensylvánii. Na základě nezávazného referenda vláda rozhodla, že další elektrárny už stavět nebude a ty stávající bude během let odstavovat do roku 2010.
Čtěte také
Jenže se ukázalo, že není tak snadné nahradit jejich produkci jinými zdroji, a to přesto, že Švédsko se může pochlubit vysokým podílem alternativních zdrojů – 44 procent vyrábějí vodní elektrárny, 17 procent větrné. Biomasa poskytuje sedm procent, produkce solárních elektráren je z pochopitelných důvodů zanedbatelná.
Velmi malý podíl zaujímá také spalování fosilních paliv, jenže jaderná energie pořád představuje více než třetinu celkové výroby a stávající elektrárny z 60. a 70. let rychle dosluhují. Pokud se Švédsko má vyhnout návratu k plynu, ropě či uhlí a nechce se spolehnout jen na vodu nebo vítr, nemá jinou cestu než se znovu zaměřit na jadernou energii.
Mlha na obzoru
Ohledně její budoucnosti ale není zcela jasno. Je možné, že se budou stavět tradiční jaderné elektrárny, současně se některé švédské firmy podílejí na vývoji malých modulárních reaktorů, což by mohlo usnadnit zlomit psychologickou bariéru vůči jaderné energii a možná také otevřít dveře švédskému technologickému exportu v tomto oboru.
Čtěte také
Kritici rozhodnutí tvrdí, že nakonec žádné elektrárny nevzniknou, že jde o politickou deklaraci, která nemá oporu v realitě. Jaderné řešení je prý příliš drahé a přichází příliš pozdě. Jenže Švédsko energii potřebuje a vlády si to uvědomují, přičemž levice je spíše protijaderná a pravice je pro.
I sociálnědemokratické vlády musely kapitulovat před realitou, když ani v roce 2010 nebylo jadernou energii čím nahradit. Parlament tehdy schválil alespoň postupnou obnovu stávajících reaktorů a stanovil zmíněný strop deseti bloků. Postupem času se ukázalo, že veřejnost není zdaleka tak protijaderná jako dříve a v jaderné energii vidí i ekologické řešení, které ochrání například švédské řeky před dalšími stavbami.
Ještě zásadnější okamžik přišel po posledních volbách vloni na podzim, když pravicový Kristerssonův kabinet už dal otevřeně najevo, že počítá s jadernou energií. Nejnovější prohlášení ministryně pro klima, které otevírá cestu k výstavbě nových elektráren, je tedy pokračováním dosavadního trendu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
