Jan Fingerland: Švédové přemýšlejí, jestli ještě chtějí platit korunami
Představme si desetimilionovou ekonomiku, otevřenou a exportně orientovanou, jejíž vláda se rozhodla nepřijmout společnou evropskou měnu a ponechat si korunu. Řeč není o Česku, nýbrž Švédsku.
Čtěte také
Právě před 20 lety se ve Švédsku, tehdy už členské zemi Evropské unie, konalo referendum o přijetí eura. O vstup do eurozóny velmi stála tehdejší sociálnědemokratická vláda. Problém nebyl ani tak na straně Evropské unie, ale u vlastních obyvatel. Navzdory přesvědčovací kampani se tehdy pro zachování švédské koruny vyslovilo skoro 56 procent Švédů.
Každá koruna dobrá
Nyní, přesně o 20 let později, je situace podobná, ale také odlišná. Pro zachování koruny se letos v únoru v průzkumu, nikoli referendu, vyslovilo 54 procent, pro euro bylo jen 19 procent. Jenže mezitím se čísla trochu změnila. Počet příznivců koruny klesl pod 50 procent a počet příznivců eura stoupl na 30 procent.
Čtěte také
Souvisí to s faktem, že Švédsko zažívá desetiprocentní inflaci a v posledních 18 měsících poklesla hodnota jeho měny vůči euru o celou sedminu. Vede se debata o tom, co je toho příčinou, zda například hraje roli ruská válka proti Ukrajině, která vedla velké hráče k útěku k velkým měnám na úkor těch menších. Tato geopolitická změna ostatně Švédsko přiměla i k přehodnocení švédské neutrality.
Kontext se mění i jinak. Z Evropské unie odešla Británie, největší ze zemí s vlastní měnou, naopak euro přijali Chorvati, v následujících dvou letech tak učiní Bulharsko a Rumunsko. Někteří švédští politici a ekonomové se obávají, že jejich země už nebude součástí jádra dění.
Pro přijetí eura tak jsou například i někteří z těch, kdo před 20 lety radili opak. V zásadě existují tři postoje – jeden říká, že je čas korunu opustit, druhý je pro její zachování a třetí tvrdí, že je to jedno.
Čtěte také
Zastánci vstupu do eurozóny říkají, že v minulosti Švédsko mohlo těžit z možnosti mít vlastní měnovou politiku a v dobách recese tak třeba podpořit export slabší měnou, ale současná situace je prý jiná. V roce 2003 byl hlavním problémem Švédska vysoký deficit, který znemožňoval ovlivňovat hospodářství pomocí fiskální politiky, tedy změn daní a veřejných výdajů.
Dnes mají Švédové deficit menší než Německo a hlavním problémem švédské ekonomiky je spíš vysoká inflace. To centrální banku nutí ke zvyšování úroků, což dusí byznys i domácnosti.
Navíc tvrdí, že drobné výhody z členství ve větším a stabilnějším klubu sice nejsou krátkodobě pozorovatelné, ale za 20 let mohly znamenat nárůst obchodní výměny o deset až 20 procent. Švédsku by prý také prospělo, pokud by na jeho banky dohlížela i ECB a rozbila by některé úzké vazby, které vznikly v příliš malém švédském světě.
Pro & proti
Čtěte také
Odpůrci eura soudí, že švédská ekonomika je příliš specifická a společná úroková politika by jí nesvědčila. Stát je sice zadlužený málo, ale domácnosti, například prostřednictvím hypoték, relativně hodně a mohly by doplatit na centrálně stanovované úroky. Navíc i ve Švédsku panuje u nás známý strach, že by rozpočtově zodpovědná země byla zatažena do zachraňování těch méně odpovědných.
Je tu ještě třetí skupina. Ta tvrdí, že nelze dost dobře porovnávat výhody a nevýhody členství v eurozóně, protože jsou velmi odlišného druhu. Dále, švédská centrální banka po 20 let vedla velmi podobnou politiku jako ECB, navzdory flexibilitě kurzu. Takže se skoro nepoznalo, zda Švédsko má, nebo nemá vlastní měnu, i když z toho určitá rizika vyplývala.
A navíc, velké švédské firmy a penzijní fondy stejně už přešly na euro a dolar. Jen upozorňují, že své přebytky posílají ven ze země.
Švédská veřejnost v okamžik 20. výročí odmítnutí eura zaváhala, ale nadále si chce korunu ponechat. Společnost v Evropské unii – ale mimo eurozónu – jim v následujících letech bude dělat ještě Dánsko, Polsko, Maďarsko – a Česko.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
