Jan Fingerland: Súdánský puč proti převratu
Převrat v Súdánu patří k těm událostem, které mnohé zaskočily, ale při zpětném pohledu zas tak překvapivé nejsou. Kam se situace bude vyvíjet dále, je ale i tak těžké předpovědět – zase až do příštího zvratu. Skutečně není důvod k překvapení. Nejvíce převratů se odehrává v Africe a k rekordmanům patří Súdán. Jde o stát, který k tomu má všechny předpoklady.
Byl dlouho podřízen cizím mocnostem, teprve nedávno se zbavil diktatury generála a pak prezidenta Umara Bašíra, prošel několika krvavými vnitrostátními konflikty, oddělila se od něj velká část bývalého území nynějšího Jižního Súdánu a tím mimo jiné přišel o podstatnou část příjmů z ropy. To vše jsou faktory, které přispívají k malé stabilitě vlád.
Navíc armádní převrat není v arabském světě sám o sobě nic neobvyklého, protože armáda je často jediná skutečně funkční instituce. Tak se i v sousedním Egyptě kdysi dostali k moci vojáci, po vypuknutí arabského jara je načas nahradili islamisté z Muslimského bratrstva, než se armáda vrátila při převratu k moci.
Súdánská varianta
A v tomto ohledu se Súdán od svého severního souseda liší. Režim Umara Bašíra nebyla sekulární diktatura egyptského ražení, bylo to zřízení otevřeně islamistické. Sám Bašír předloni padl mimo jiné i díky tomu, že se proti němu postavila část armády.
Čtěte také
Na základě dva roky staré dohody měli vládnout po přechodnou dobu vojáci spolu s civilisty, a postupně předávat moc – další fáze měla nastat už za pár dní. A teď přišel převrat generála Abdela Fattáha Burhána, který tisíce Súdánců logicky chápou jako odklon od cesty k sekularismu a demokracii.
Jenže situace je složitější. Přechodná vláda, kterou Burhánův převrat odstavil, byla složená napůl z vojáků a napůl z civilistů, což bylo zdánlivě jasné dělítko dvou odlišných politických projektů. Ovšem tento provizorní kabinet byl rozdělen i podle řady jiných lomů včetně toho, že někteří civilisté žádali sekulární demokracii, jiní se hlásili k Muslimskému bratrstvu.
Totéž se dá říci i o armádní části přechodné vlády. Část vojáků rovněž sympatizuje s Bratrstvem, dokonce se hlásí i k předloni sesazenému islamisticko-vojenskému režimu Umara Bašíra. Tito lidé se už letos v září pokusili o vojenský převrat, ale ten selhal kvůli nejednotnému postupu vzbouřenců a postavila se mu jiná část armády.
Padouch nebo hrdina
Právě generál Burhán, který se nyní ujal moci, považoval za největší nebezpečí svého rivala, generála Mohameda Hamdana Dagala, sympatizanta svrženého prezidenta Bašíra.
Čtěte také
Dagalo má pod kontrolou 30 tisíc mužů a řadu milicí, měl tedy značnou potenciální moc. Tento generál ještě před pár dny mluvil o tom, že armáda nikdy nepřevede rozvědku a policii pod civilní zprávu, a byl to on, kdo působil jako hlavní nebezpečí pro přechod moci do civilních rukou.
Dagalův soupeř generál Burhán tak možná provedl vícenásobný převrat, nejen odstranil přechodnou vládu, ale také vyřadil potenciálního pučistu generála Dagala. Předsedu vlády nechal internovat a tvrdí, jak je u pučistů zvykem, že je to dobré pro premiérovu bezpečnost.
Převrat má prý jen zabránit chaosu, vojenskému převratu nebo nástupu islamismu. A on, jeho vojenský vůdce, se chystá připravit cestu pro nástup civilní vlády a dokonce svobodné volby v roce 2023. Paradoxní je, že to tak možná opravdu je. Teď jen aby si to generál Burhán ještě nerozmyslel.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
