Jan Fingerland: Skoro Nejvyšší soud aneb Bidenova justiční reforma
Každý americký prezident za sebou nechá vzpomínku a také politický odkaz. Joe Biden ještě před rozhodnutím znovu nekandidovat začal pracovat na něčem, co by skutečně zanechalo trvalou stopu v americkém veřejném životě.
Biden samozřejmě nechce, aby se na něj vzpomínalo v souvislosti se sporným odchodem z Afghánistánu, ale raději kvůli masivním federálním investicím do infrastruktury. Anebo třeba plánu na reformu Nejvyššího soudu, na které v posledních měsících pracoval.
Čtěte také
Tato instituce tvoří třetí stranu pomyslného trojúhelníku, spolu s Kongresem a Bílým domem. Nejvyšší soud je zdánlivě nepolitický, ale přesto se stal, zejména v posledních letech, předmětem stranického boje. A to zejména pokud se jedná o personální obsazování této instance.
Boj o soud
Republikánům se podařilo, i za cenu porušování fair play, obsadit šest z devíti křesel konzervativními právníky, a získat tak kontrolu nad rozhodováním o citlivých otázkách. Nejvýraznější bylo zrušení federální ochrany umělých potratů, ale i rozhodnutí, která omezovala politiky, jako je pozitivní diskriminace.
Naposledy demokraty rozhořčilo nedávné rozhodnutí v souvislosti s kauzou Donalda Trumpa a jeho protiprávního nakládání s utajovanými materiály. Z rozhodnutí prý vyplývá, že prezidenti mají doživotní imunitu v souvislosti se vším, co udělali v nejvyšší funkci.
Čtěte také
Podle Bidena jde o porušení základního principu, podle kterého nikdo není nad zákonem. Paradoxně chce právní stát ochránit omezením soudu ve jménu „vlády lidu“, kdežto Trump, který žádné instituce neuznává, proti reformě bojuje ve jménu „nezávislosti justice“.
A v neposlední řadě jsou tu drobnější problémy. Jeden z konzervativních soudců přijímal drahé dary a pozvání od vlivných a bohatých lidí. A manželka dalšího vyvěsila před jejich domem americkou vlajku vzhůru nohama, což je symbol příznivců útoku davu na Kapitol z 6. ledna 2021.
Joe Biden coby umírněný demokrat ještě jako senátor odmítal zásadnější reformy Nejvyššího soudu, aby příliš nevtáhl tuto instituci do každodenní politiky.
Později také odmítl požadavek na rozšíření počtu soudců, což byla reakce radikálnějších demokratů na skutečnost, že se jen Trumpovi podařilo jmenovat tři soudce, a v následujících čtyřech letech půjde pravděpodobně o další dvě křesla.
Mírné reformy
Nyní tedy sám Biden navrhuje reformy, ale mírnější. Za prvé chce, aby soudci byli jmenováni „jen“ na 18 let, nikoli doživotně. Tedy aby se nečekalo, až zemřou, nebo se sami rozhodnou odejít. Dále by chtěl navrhnout ústavní dodatek, který by omezil prezidentskou imunitu, de facto rozšířenou rozhodnutím soudu z 1. července.
Čtěte také
A za třetí chce, aby byl zaveden etický kodex pro členy Nejvyššího soudu, který by byl závazný, a nikoli doporučující, jak je tomu dosud. Jde prý o pověst této instituce v očích veřejnosti. Pravda je, že důvěryhodnost Nejvyššího soudu v posledních letech prudce spadla, nyní má proti němu výhrady více než polovina dotázaných.
Na těchto změnách začal prezident pracovat ještě před rozhodnutím předat žezlo Kamale Harrisové. Události, jako je tato změna nebo atentát na Donalda Trumpa, od tématu odvedly pozornost.
Není jisté, zda tyto reformy uspějí, tím spíše, že Biden původně počítal, že bude kandidovat a případně změny podporovat z pozice prezidenta. Omezení funkčního období a etický kód by vyžadovalo schválení nadpoloviční většinou v obou komorách Kongresu.
Schválení ústavního dodatku o omezení prezidentské imunity by byl ještě mnohem složitější proces, který by vyžadoval dvoutřetinovou podporu v obou komorách Kongresu, anebo tří čtvrtin státních zastupitelstev.
Bidenovým odkazem tak v této souvislosti možná bude skutečnost, že podobné reformy vůbec navrhl. Přitom se ukazuje, že jeho návrhy podle průzkumů veřejného mínění podporuje i většina amerických republikánů.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
