Jan Fingerland: Putinovo manželství s islámem
Džihádistický atentát na moskevské kulturní centrum jako by svědčil o konfliktu mezi ruským státem a islámem. Anebo jako by jeho pachatelé vnímali potenciál takový konflikt vyvolat. Vztahy mezi Ruskem a islámem jsou ale dlouhý a složitý příběh.
Rusko je stát s velkou tradiční muslimskou menšinou, jejíž historie sahá stovky let zpátky. Podle ruského oficiálního názoru je islám, druhé nejčastější vyznání, jednou z tradičních konfesí země, spolu s pravoslavím a judaismem. Samotný Vladimir Putin dokonce prohlásil, že ortodoxní křesťanství má k islámu blíže než ke katolictví. Taková slova nepadla náhodou.
Ruské verze islámu
Před příchodem bolševismu se carům dařilo udržovat loajalitu ruských muslimů i proti Osmanské říši. Vztahy se zhoršily kvůli sovětskému boji proti náboženství jakéhokoli druhu. Po roce 1990 se spolu se vším ostatním uvolnil i náboženský život muslimů.
Čtěte také
Část jich náboženskou identitu ztratila, nebo se s islámem identifikují kulturně. Jindy vykořenění tradičních muslimských struktur vedlo k tomu, že na místo původních podob náboženské praxe nastoupili radikální učenci z Arabského poloostrova nebo jižní Asie.
V průzkumech se za muslimy označilo asi pět procent lidí. Podle jiných odhadů je to ve skutečnosti dvojnásobek, nebo i více. Z dlouhodobého hlediska jejich relativní počet poroste, protože zatímco etničtí Rusové mají porodnost nízkou, muslimové v Rusku ji mají naopak nadprůměrnou.
Typický ruský muslim není etnický Rus, ale příslušník některé z národnostních menšin. Muslimové jsou proto ze strany společnosti předmětem nábožensky i národnostně motivovaných ústrků. A to v běžném životě i ve specifických situacích, jako je třeba pobyt ve věznicích. Ruský rasismus je namířen často právě prvořadě proti muslimům.
Čtěte také
O jednolitou skupinu nejde ale ani geograficky. Jedním z center jejich pobytu jsou tradiční oblasti, například Tatarstán, kde se neobjevují velké problémy v soužití. Jde o model založený na kombinaci silné státní kontroly a současně relativní tolerance.
Islám v mezích zákona
Putinismus jako politický systém stojí na systematickém ovládnutí všech náboženských struktur a vytváření „pseudocírkví“ pod silným vlivem státu – to se stalo oficiálnímu islámu a částečně i judaismu.
Stát je ochoten takové náboženské struktury i financovat, a naopak potlačovat jejich nepoddajné složky. Právě islámského extremismu se Putin pravděpodobně bojí nejvíce.
Jinou tradičně muslimskou oblastí je Kavkaz, kde je soužití komplikovanější, a ruský stát v posledních třiceti letech vyvíjel proti tamnímu obyvatelstvu tvrdou represi. Někde, například v Čečně, se Ramzanu Kadyrovovi coby moskevskému satrapovi podařilo – s Putinovým souhlasem – vytvořit islámskou diktaturu s prvky šaríi. To je jiný model soužití.
Čtěte také
Třetím centrem islámské přítomnosti v Rusku jsou velká města, zejména Moskva a Petrohrad. Například v Moskvě žije neznámý počet muslimů, odhadem až stovky tisíc domácích plus další jeden a půl milionu gastarbeiterů většinou ze střední Asie.
Ruské hlavní město tedy hostí jednu z největších muslimských komunit v celé Evropě. Část útočníků zřejmě pocházela právě z řad těchto cizinců žijících v Rusku – nejsou jeho občany, nepovažují se v žádném ohledu za Rusy, mohou se cítit utlačovaní, ale současně je ruská ekonomika potřebuje.
Zevnitř ven a zpět
Jenže je tu ještě vnější kruh vztahů mezi Ruskem a islámem. Rusko s muslimským světem sousedí na velké části svých hranic. Postoj muslimů k Rusku poškodily války v Čečně nebo v Sýrii, částečně také brutální jednání wagnerovců v Africe. Komplikované jsou i vztahy s některými postsovětskými středoasijskými republikami.
Rusko ale současně pěstuje kontakty s vlivnými muslimskými státy, jako je Saúdská Arábie nebo Pákistán, a považuje se současně za předního spojence (jejich rivala) Íránu v boji proti prý arogantnímu Západu.
Tak vnímá Moskvu i část zahraničních muslimů, těch obyčejných i vlivných: jako velmoc nikoli koloniální, ale antikoloniální. Prostě – mezi Ruskem a islámem neprobíhá nutně konflikt ani náklonnost, ale cosi jako komplikované manželství.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
