Jan Fingerland: První zpráva o unesených Češkách

Teprve dnes odpoledne kdosi facebookovou stránku umístil krátké video, v němž se obě Češky objevují. Představují se svým jménem a Hana Humpálová uvádí, že je 16. dubna. Pak čte připravené prohlášení, v němž anglicky vysvětluje, že jejich únos je opovědí na nespravedlnosti, které jsou prý páchány na muslimských ženách na západě. Uvádí také, že se těší dobrému zdraví, ale že jejich životy jsou ohroženy.

Ze záběrů není možné určit, zda je opravdu pořízen v dubnu nebo později, a není také zřejmé, kde se přesně dívky nacházejí. Uneseny byly na jihozápadě Pákistánu v Balúčistánu krátce po překročení hranic. Je však možné, že se nyní nacházejí jinde, například na severozápadě Pákistánu, kde má své základny Tálibán a Al Kajda, a nebo že byly převezeny do Afghánistánu. Ve čteném prohlášení dívky apelují na své rodiny, českého prezidenta, všechny Čechy i celou Evropskou unii, aby věnovali pozornost případu Áfíy Siddíkíové a dalších muslimek, jejichž práva jsou prý porušována.

Velkou část celkem stovteřinového šotu zabírají záběry na nyní jednačtyřicetiletou Pákistánu Siddíkíovou, která byla zadržena v roce 2008 v Afghánistánu a o dva roky později odsouzena za útok na americké agenty a vojáky k 86 letům odnětí svobody. Podle americké obžaloby Siddíkiová rovněž připravovala teroristické útoky na území Spojených států. Proces s ní se stal symbolem kritiků amerického postupu a její přívrženci tvrdí, že Siddíkíová je nevinná, a také že jí pákistánští i američtí vojáci mučili. Šot s českými dívkami proto začíná záběry na tvář Siddíkíové před zadržením a poté ve zbědovaném stavu prý po „únosu agenty FBI“. V prohlášení, které čte Hana Humpálová se proto apeluje na to, aby západ práva muslimských žen dodržoval, ale nevyplývá z něj jasně, zda mají být za Sidíkiovou vyměněny. Na takový obchod by Spojené státy pravděpodobně nepřistoupily.

Spojení případu Sidíkiové a obou českých občanek má pravděpodobně legitimizovat jejich únos, který by jinak i z hlediska islámského práva mohl být zpochybněn, protože Hana Humpálová ani Antonie Chrástecká nepřijely do Pákistánu ozbrojeny, a nemohou tedy být považovány za účastnice boje.

Podle prohlášení, jehož autory jsou nepochybně sami únosci, však je každý obyvatel Západu představitelem bojující strany a je možné činit ho zodpovědným za skutečné nebo údajné nespravedlnosti. Nic z toho však neznamená, že propojení obou případů, tedy odsouzení Siddíkiové v Americe a únos dvou Češek v Pákistánu, není dodatečné a účelové a že původním a možná ještě stávajícím cílem pachatelů je získat prestiž nebo peníze.

Po dlouhé době se tedy objevuje první údaj o osudu dvou českých dívek, které jsou pravděpodobně stále naživu. Misi do Pákistánu podnikl už v březnu náměstek českého ministra zahraničí Vladimír Galuška. Po návratu uvedl, že případem se zabývá zvláštní vyšetřovací skupina. Také české ministerstvo pravděpodobně případ nespustilo ze zřetele, i když stranou mediálního zájmu. Řada únosů tohoto druhu nakonec dopadne dobře, ale vyžaduje dlouhé úsilí. Také pákistánští představitelé, s nimiž hovořil, doporučují trpělivost a mediální zdrženlivost. Tu česká média po prvotním velkém zájmu dodržují, ale pozdější mlčení souvisí také s tím, že žádné informace stejně nebyly k dispozici. Teprve budoucnost ukáže, zda se nyní věci konečně dají do pohybu a kdo vlastně za únosem stojí.