Jan Fingerland: Proclívání v Růžové zahradě

Pro politický styl Donalda Trumpa je charakteristická zvláštní směs mnoha verbálních argumentů, často velmi jednoduše formulovaných. A současně značné nejasnosti ohledně pravého účelu toho všeho. Je tomu tak i v případě cel.

Čtěte také

Karel Barták: Unie s odpovědí na Trumpova cla nespěchá. Ale bude citelná a cílená

Na jednu stranu je pravda, že Spojené státy mají značný deficit s řadou jiných zemí. Že ne vždy jsou vzájemné obchodní vztahy férové. Že i v důsledku tohoto vývoje neodcházela zejména průmyslová výroba pryč ze země.

A také, že se nikdo nemůže tvářit, že nebyl varován. S protekcionismem začal Donald Trump už ve svém prvním období, některá jeho rozhodnutí nechal potichu v platnosti i Joe Biden, a staronový prezident při svém lednovém návratu znovu avizoval, že cla zavede. 

Je to složité

Je ovšem také pravda, že výše cla nebo jakýkoli číselný vždy vypovídají jen o části reality. A také, že Spojené státy exportují jiné věci a jinak než ti, kteří posílají své zboží do Ameriky. A také, že na řadu výrobků, například léky nebo polovodiče, se cla vztahovat nemají.  Kdo by si ale kazil dobrý příběh složitostmi.

Čtěte také

David Klimeš: Začíná velký světový celní vabank

To, co ani po obsáhlém výkladu v Růžové zahradě Bílého domu není jasné, je hned několik otázek. Jedna je, jaký je pravý účel cel. To je důležité pro ty, kdo potřebují nějak reagovat. Buď Trump věří, že cla budou mít deglobalizační efekt, a vrátí pracovní místa do Ameriky, třeba někam do Rezavého pásu. To není jisté, ani není jisté, že by to pro Ameriku bylo dobře.

Trump také naznačuje, že příjmy z cel uhradí výpadek příjmů po snížení daní. To je možné, ovšem vlastně by se jednalo o nové daně, i když převlečené za něco jiného - protože je v konečném důsledku do rozpočtu zaplatí američtí občané.

Trump a jeho lidé mohou věřit, že jde současně o chytrou metodu, jak dosáhnout dalších efektů, třeba zvýšený výběr daní z navrátivšího se byznysu, ale tyto složitější dopady mohou mít i opačný efekt. Mezinárodní obchod není hra s nulovým součtem, a Amerika může výsledně prodělat i v případě, že účetně bude v plusu. 

Trojtaktní dealmaker

Druhá možnost je, že Trump nehodlá cla ve výši až desítek procent udržet navždy. Tedy že hodlá opakovat svůj trik trojtaktního dealmakera – zkritizuje stávající poměry, extrémně zvedne požadavky, a dosáhne nějakého výhodnějšího stavu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Chudák Amerika, sama bez Evropy

Něco podobného se už částečně stalo při jednání s Kanadou, ale teď Trump rozjel mnohem větší hru, a její nebezpečí spočívá v tom, že vyvolá celní válku, na které nakonec prodělají všichni, i ti, kdo budou inkasovat vyšší cla.

Americký ministr financí Scott Bessent, bývalý velký investor, a jeden z kvalifikovanějších členů administrativy, dost jasně říká Evropanům, že nemají reagovat příliš prudce, tedy že je šance na nějakou dohodu. Není jisté, zda Bessent naznačuje, co Trump zamýšlí, nebo zda věří, že prezidenta ovlivní.

Někteří evropští politici se vskutku tváří velmi dotčeně. Třeba má smysl nejdříve jednat a pak teprve reagovat, a teprve pokud se nepovede najít kompromis, bude ještě spousta času na to Američany potrápit jejich vlastní medicínou. Třeba cílenými cly na ty produkty, a na ty státy, kde to republikány bude bolet nejvíce.

Jan Fingerland|foto:Matěj Skalický, Podcast Vinohradská 12

Evropa tedy může přemýšlet o dvou krocích. Zaujetí společného nehysterického, plánovitého postoje, který Trumpovi umožní doma deklarovat úspěch a Evropě umožní udržet si výhodný přístup na americký trh, a zachová klid v celém světovém obchodu.

A za druhé, začít více rozvíjet vztahy s dalšími oblastmi, nabízí se Latinská Amerika a Indie. Protože výsledkem Trumpova dealmakerského postupu sice může být výhodnější postavení vůči ostatním, ale také snížení americké důvěryhodnosti. To ale neplatí jen o obchodních vztazích.

Autor je komentátor Českého rozhlasu