Jan Fingerland: Proč (také) nechtějí ultraortodoxní Izraelci na vojnu
Kdo je největším nepřítelem izraelské armády? V jistém ohledu je to část izraelských občanů z řad ultraortodoxních věřících. Paradoxní je, že mnozí z nich uvádí důvody, které jsou mylné.
Izraelská společnost je rozdělená podél několika lomů, podle některých názorů je spor mezi ultraortodoxní komunitou a zbytkem společnosti tím nejpalčivějším problémem vůbec. Tato otázka se stala znovu aktuální poté, co před dvěma měsíci Nejvyšší soud rozhodl, že dosavadní výjimky pro mladíky z „charedi“, „zbožné“ komunity, jsou protiústavní.
Čtěte také
Současně nařídil úřadům, aby odnímaly finanční podporu těm náboženským školám, které nebudou při odvodech svých studentů spolupracovat. V srpnu se proto situace dále vyhrotila, když první várce dorazily povolávací rozkazy. Uposlechla jen malá část z nich, což znamená, že státní orgány budou nuceny začít používat donucovací prostředky.
Ostatně demonstrace charedi mladíků a jejich srážky s policií jsou násilnější než v minulosti. Napětí se zvýšilo i v souvislosti s faktem, že kvůli bojům v Gaze a ohrožení ze strany Hizballáhu zatížilo brance i rezervisty, a u izraelské společnosti zvýšilo pocit, že charedi komunita jsou černí pasažéři.
Ven z ulity
Ultraortodoxní Židé nejsou totožní s ortodoxními věřícími – ti jsou integrální součástí tamní společnosti. Naopak charedi komunita se snaží udržet si maximální odstup od ostatních, včetně ostatních věřících Židů. Je to jeden z důvodů, proč odmítá vojenskou službu.
Čtěte také
Ultraortodoxní Židé z nábožensko-právních důvodů odmítají existenci státu Izrael, protože se domnívají, že obnova židovské svrchovanosti v „Zaslíbené zemi“ musí přijít z Božího rozhodnutí, zatímco sionismus je hnutí založené na lidském úsilí, tedy vlastně hereze.
Někteří se proto vyjadřují otevřeně antisionisticky, i když část z charedi Židů už nějak v rámci izraelského systému funguje a v různých ohledech se plíživě poizraelšťuje – například přechází z jidiš na hebrejštinu.
Jenže vojenská služba je další stupeň přijetí „izraelskosti“. Nejde v první řadě o používání zbraní, ale o samotný pobyt v armádě. Ultraortodoxní věřící a jejich náboženští a političtí vůdcové věří, že povolávání mladíků do armády je ve skutečnosti trik, jak je vytrhnout z jejich prostředí.
Čtěte také
Někteří demonstranti z řad odmítačů zcela vážně tvrdí, že v armádě budou nuceni jíst rituálně nečisté jídlo a porušovat šabat. Netuší o tom, že všechny izraelské instituce musejí ze zákona dodržovat některé náboženské předpisy, včetně košer stravy.
V charedi prostředí dosud působí zdánlivě stará vzpomínka na to, jak v carském Rusku odváděli Židy už v chlapeckém věku do armády, a to i na desítky let, právě kvůli tomu, aby je zbavili identity. Podobně se dnes izraelští charedim dívají na vlastní vládu jako na aktivní nepřátele judaismu. Lidé z charedi prostředí, kteří do armády přece jen jdou, jsou chápáni jako zrádci a čelí nepřátelství i od svých rodin.
Integrace nebo asimilace
Paradoxní je, že vůdcové charedi komunity, kteří se obávají o prolomení symbolického plotu kolem svého životního způsobu, mají v jistém smyslu pravdu. Izraelská armáda od počátku funguje jako integrační instituce, v níž se během tříleté služby stírají rozdíly mezi bohatými a chudými, Židy evropského a orientálního původu, rodilými a přistěhovalci a někdy také Židy a Nežidy.
Čtěte také
Ti arabskojazyční Izraelci, kteří na vojnu chodí, tedy zejména drúzové a beduíni, tvrdí, že jen v armádě, postavené na čistě meritokratických principech, se cítili zcela rovní s ostatními Izraelci. Dlouhodobě roste počet izraelských Arabů, zejména křesťanského vyznání, kteří nevyužijí výjimky a také v armádě slouží.
Izraelská armáda, instituce s převážně sekulárními a levicovými kořeny, v minulosti ani neměla velký zájem o ultraortodoxní mladíky pocházející ze zcela odlišného prostředí, nepřipravené fyzicky, mentálně ani vzděláním. Teď, když i rezervisté musejí opakovaně rukovat do aktivního boje, se situace mění. Armáda také už dříve zřizovala jednotky složené výhradně z ultraortodoxních věřících, aby usnadnila jejich rozhodnutí.
Něco málo se změnilo. Po 7. říjnu se do armády dobrovolně přihlásili nejen někteří izraelští Arabové, ale také charedim – těch bylo několik set – a několik desítek ultraortodoxních žen. Ti, kterým je více než 26 let, už nepodstupují standardní službu, ale dostali urychlený výcvik ve zdravotních jednotkách, případně řídí automobily a stavební stroje.
Útok Hamásu a následná válka změní v Izraeli mnohé. Jestli se to bude týkat i vztahu ultraortodoxních k armádě, není zřejmé. Od letošního léta by ale nástup do armády ani neměl být otázka rozhodnutí, ale trestně vymahatelné povinnosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
