Jan Fingerland: Proč starosta Jeruzaléma ovlivní světové dění

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Těsné vítězství nezávislého kandidáta Barkata v boji o křeslo jeruzalémského starosty bude mít vliv na izraelskou, ale možná i světovou politiku

Už autor biblické knihy Kazatel se představuje coby vládce v Jeruzalémě. I dnes má Jeruzalém své vládce, starosty, které volí sami obyvatelé. Poslední hlasování v Jeruzalémě a dalších izraelských městech o složení městských rad i obsazení křesel starostů proběhlo toto úterý.

V Izraeli se volilo na téměř dvou stovkách míst. Některé z nich jsou zcela standardními městy, kde se řeší běžné problémy, jako je kanalizace, umístění parků nebo silnic, případně korupce, již na svých radnicích pozoruje podle průzkumů veřejného mínění většina izraelských voličů. Proto také byla letošní účast relativně malá.

Jinde jsou problémy velmi specifické, například tam, kde existují smíšené židovsko-arabské komunity. Například přímořská Haifa, kde téměř pětinu obyvatel tvoří Arabové, v Neve Šalom tvoří Arabové téměř polovinu obyvatel. A místa, jako je Nazaret nebo Um al-Fachm, jsou téměř výlučně arabská. Smíšené židovsko-arabské město Lod dnes trpí nezaměstnaností, nedostatečným vzděláním obyvatel i relativně vysokou zločinností.

Mezinárodní pozornost přitahovaly volby v liberálním a celkem prosperujícím Tel Avivu, jakési kulturní bublině na pobřeží, kde proti dlouholetému a oblíbenému starostovi Ronu Huldajovi neúspěšně kandidoval Nican Horovic, politik, který netají svou homosexualitu. Naopak v místech, kde zcela převažují konzervativní společenství, jako jsou arabské nebo židovské ultraortodoxní komunity, by se takový kandidát zcela určitě neuplatnil. Vedly se spíše debaty o vhodnosti zapojení žen – letos bylo na kandidátkách přes sto sedmdesát Arabek.

Všechny tyto problémy, jako jsou vztahy mezi Araby a Židy, zbožnými a nezbožnými, případně střední třídou a chudými a neprivilegovanými segmenty společnosti, se promítly do politiky nejsledovanějšího města, tedy Jeruzaléma. Jeho specifikem je nejen vysoký podíl chudých a ekonomicky nevýkonných společenství, jako jsou ultraortodoxní Židé nebo někteří Arabové, ale také spor o to, komu vlastně město patří. Východní část Jeruzaléma v roce 1948 obsadilo Jordánsko a v roce 1967 jej dobyl Izrael, který počátkem 80. let celé město prohlásil za nedělitelnou metropoli státu a spravuje ho dosud jako celek.

Arabští obyvatelé východní části, kteří tvoří asi třetinu všech obyvatel velkého Jeruzaléma, mají specifické postavení, nejsou většinou izraelskými občany, ale mohou žít v této části Izraele a hlasovat o složení městských orgánů. Sami tvrdí, že k volbám nechodí, aby tím prý neospravedlnili izraelské nároky na celé město, které by znemožnily z Východního Jeruzaléma jednou udělat metropoli palestinského státu.

Mnozí z nich přesto dávají z ekonomických i jiných důvodů přednost životu pod izraelskou správou. Jejich část města je však i nadále chudší a méně vybavená. Právě zdejší problémy trochu připomínají zmíněného Šalamouna. Když zde nedávno zprovoznili první tramvajovou linku, dlouho se debatovalo, zda se mají koleje arabským čtvrtím vyhnout, což by se dalo vykládat jako diskriminace, nebo naopak zda má tramvaj arabskou sekcí projíždět, což se ovšem zase líčí jako zpečetění okupace.

Západní, izraelský Jeruzalém, řeší zejména spor mezi rychle rostoucí ultraortodoxní komunitou a sekulárně smýšlejícími Jeruzalémany. Ti se stále častěji vystěhovávají z města, ať už jen za municipální hranice, nebo až do Tel Avivu. Jejich kandidátem byl dosavadní starosta Nir Barkat, bohatý podnikatel, který s oblibou tvrdí, že z principu nemůže podlehnout korupci. Proti němu stál Moše Lion, ultraortodoxní kandidát, který se ovšem do města účelově přistěhoval nedlouho před volbami.

I proto mu zřejmě nepomohla ani skutečnost, že ultraortodoxní Židé tvoří asi třetinu židovské části města. Nepomohlo mu ani to, že za ním stály tak nesourodé síly, jako Avigdor Lieberman, představitel ruskojazyčné nacionalistické strany, nebo Arje Deri z vlivné a taktéž pravicové strany Šas, kterou podporují Židé orientálního původu. Jejich podpora Moše Liona byla míněna jako pokus oslabit premiéra Netanjahua a případně i sesadit jeho vládu – tu, která se zabývá problémy, jako je jednání s Palestinci nebo otázka íránského jaderného programu.

Vítězství nezávislého kandidáta Barkata v boji o jeruzalémskou radnici je tedy prohrou Liebermana i Deriho a nepřímo posílením současné vlády. To vlastně znamená, že těsné vítězství nezávislého kandidáta Barkata v boji o křeslo jeruzalémského starosty bude mít vliv na izraelskou, ale možná i světovou politiku.