Jan Fingerland: Proč mají křesťané v Dalze smíšené pocity

Sesazení Mursího počátkem července a poté drsné vyklizení dvou islamistických protestních táborů v Káhiře o šest týdnů později značně vyostřilo spor mezi sekulárně armádním blokem a velkou částí egyptských islamistů. To se projevilo v odlehlejších částech, jako je právě Dalga, městu o sto dvaceti tisících obyvatelích. Moci se zde ujaly islamistické skupiny a až do počátku tohoto týdne se zdálo, že prezidentem je vlastně pořád ještě Mursí.

Vzhledem k tomu, že místní předáci Muslimského bratrstva byli z velké části už ve vězení, vakuum vyplnili lidé z nechvalně proslulé organizace Džamáa islamíja. Islamisté pořádali takřka každý večer velké pochody na podporu Mursího a moudře se vyhýbali symbolickým sídlům moci, takže provinční ani centrální vláda neměly velkou motivaci zasáhnout plnou silou.

Zejména křesťané, kteří tvoří asi šestinu obyvatel, během této doby raději nevycházeli ven. Přesto bylo v Dalze vyrabováno několik desítek domácností zdejších křesťanů, spáleny dva kostely a řádění neušel šestnáct století starý klášter. Útočníci zničili zdejší ikony, zhanobili hroby starých světců a také kopali v klášterním sklepě, protože věřili, že zde křesťané skrývají tajné poklady.

Zčásti tyto činy však mají pravděpodobně na svědomí nikoli islamisté, ale skupinky nepolitických násilníků, kteří využili šanci beztrestně krást a ničit. Někteří z nich se například pokusili vybírat od křesťanů jakési výpalné, které vydávali za „džizju“, náboženskou daň, kterou stanovuje korán pro jinověrce na islámem dobytých územích. Na pomoc při hašení příbytku jednoho z koptských duchovních přispěchali jeho muslimští sousedé.

Nadvláda islamistů skončila počátkem tohoto týdne – teprve napotřetí se policii a armádě podařilo vstoupit do města a prosadit se více méně bez odporu jako státní moc i v Dalze. Během dvou dnů tu policisté zatkli kolem sto padesáti islamistů. Podobnou operaci prý hodlají provést i v dalších deseti městech na egyptském venkově, kde věci fungují a vypadají trochu jinak než v Káhiře. Velkou úlevu pociťují zejména křesťané, ale nikoli bez smíšených pocitů.

Egyptská armáda, která s velkou slávou představuje své úspěchy při boji proti islamistům na Sinaji, význam a rozsah operace v Dalze sama uměle snižuje. Zdá se, že v žádném případě nechce působit jako síla, která přišla na ochranu křesťanů. V současné atmosféře, která v Egyptě panuje, se to armádě nehodí do krámu – nyní se vše organizuje ve jménu homogenní jednoty národa proti vnějším i vnitřním nepřátelům. Doplácejí na to i někteří umírněnější islamisté, kteří Muslimské bratrstvo ani radikálnější proudy nepodporovali.

Otázkou je, co bude dál. Hornoegyptské provincie Minja a Asjut, kde žijí velké křesťanské komunity, zůstávají i nadále centrem nesouhlasu islamistů proti novým pořádkům v režii armády. Muhammada Mursího zde lidé vloni volili v poměru dva ku jedné. Už v 90. letech leželo v této oblasti centrum ozbrojeného islamistického odporu proti vládě. Proti islamistům však armáda nasazuje nejen těžké zbraně, ale také nyní opět o dva měsíce prodloužený výjimečný stav a novou, ne zrovna tolerantní nacionalistickou ideologii, která nepočítá nejen s islamisty, ale ani křesťany nebo příliš liberálními hlasy žádajícími veřejnou kontrolu nad státní a ozbrojenou mocí – nic z toho nepřipomíná krok ke slibované demokracii.