Jan Fingerland: Plán pro Gazu čeká v předsíni
Mírový plán pro pásmo Gazy je na světě, ale zatím není jistá jeho budoucnost. Hnutí Hamás návrh přijalo, izraelský premiér Netanjahu text odmítl. V pozadí se toho odehrává víc, než se na první pohled může zdát.
Čtěte také
Netanjahuův nesouhlas pro naplnění plánu není potřebný, nejde o dohodu mezi Hamásem a Izraelem, Izrael vůbec není stranou nějaké úmluvy. Plán se zrodil z jednání mezi Radou míru, Spojenými státy a Hamásem.
Plán předložila takzvaná Rada míru, aby tím navázala na dřívější dvacetibodový plán o příměří. Má zajistit postupné odzbrojení Hamásu, předání jeho zbraní do rukou mezinárodních sil nebo Palestinské samosprávy, příchod Národního výboru pro správu Gazy, což je sbor palestinských technokratů, a pak též postupné stažení Izraelců.
Ano a ne
Představitel Rady míru Nikolaj Mladenov tvrdí, že Izraelci se nemají čeho obávat, protože odzbrojování Hamásu nebude stát na důvěře, ale ověřovacích mechanismech, a odchod izraelské armády by nastal až po ukončení tohoto procesu. Text plánu zatím není zveřejněný.
Čtěte také
Hamás plán přijal a někteří palestinští analytici považují současné odmítnutí ze strany Netanjahua za důležité diplomatické vítězství, protože míč zůstal na izraelské straně.
Vzniká samozřejmě řada otázek. Například zda Hamás myslí svůj souhlas vážně, a pokud ano, proč. Odzbrojení a ukončení existence jako vojenské síly je v zásadním rozporu se samotnou identitou Hamásu a do nedávné doby by taková varianta vůbec nepřicházela v úvahu. Je možné, že tlak na Hamás je už příliš velký. Hamás čelí nespokojenosti od Gazanů, přišel o část podpory z Íránu a Kataru, je pod neustálým vojenským tlakem Izraelců. Spekuluje se o vnitřních rozporech v organizaci.
Je tu ale i jiná možná odpověď. Hamás je v obtížné situaci, ale rozhodně nikam nehodlá zmizet. Nadále vězní a mučí své odpůrce v Gaze, vyhrožuje klanovým milicím, které spolupracují s Izraelem, a hodlá kandidovat v případných palestinských volbách. Jeho plánem je přežít momentální tlak a pak se vrátit k volantu.
Čtěte také
Pak je tu Netanjahuovo ne. Izraelský premiér může být motivován primárně svými vlastními politickými cíli, třeba vyhlídkou na říjnové parlamentní volby nebo tlakem od koaličních partnerů, z nichž někteří naopak chtějí osidlovat Gazu.
Je tu ale varianta, že Netanjahu autenticky plánu nevěří, a to do té míry, že je kvůli tomu ochoten dostat se do sporu s Donaldem Trumpem, který chce dosáhnout nějakého brzkého pokroku v Gaze i v otázce Íránu.
Izraelská nedůvěra
Proti plánu se vyjadřují i mnozí premiérovi kritici, včetně jeho hlavního vyzyvatele Gadi Eisenkota. Poukazují na to, že členům Hamásu mají být ponechány zbraně pro osobní obranu, že odevzdaná výzbroj má zůstat v Gaze a že je zde opakovaná zkušenost s tím, jak Hamás dokázal ovládnout a zmanipulovat nejrůznější mezinárodní instituce, včetně agentur OSN.
Čtěte také
Nevěří v efektivitu Rady míru, technokratického výboru ani mezinárodních jednotek, které ani nejsou připravené. Vycházejí také z přesvědčení, že nikdo kromě Izraelců nebude Hamás násilně odzbrojovat.
Současně i někteří izraelští Netanjauovi kritici tvrdí, že vláda nemůže pořád jen něco odmítat, ale také přicházet s vlastními plány. Tedy nejen vyvíjet tlak na Hamás, který se jinak neodzbrojí, ale také se třeba pokusit o vytvoření nějaké alternativy pro obyvatele Gazy. Například ve východní části, kterou nyní ovládá izraelská armáda. Tím by prý Izrael otevřel dveře nějakému dlouhodobějšímu řešení.
Paradoxní je, že se to děje. Pravděpodobně i na základě amerického tlaku Izraelci omezili své vojenské operace proti Hamásu. S finanční účastí Emirátů také začali budovat ve východním Rafahu nové domy. Ukazuje se, že v Gaze se nenápadně objevili američtí kontraktoři, pravděpodobně bývalí členové armády.
Netanjahu tedy veřejně odmítá plán Mírové rady a současně spolupracuje na něčem podobném. Jak už to bývá, někdy se v politice jedna věc říká a druhá dělá.
Po říjnových volbách může v Izraeli nastoupit nová garnitura, která může izraelskou politiku posunout ještě jiným směrem
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
