Jan Fingerland: Odchod Británie z Evropské unie a z reality

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Theresa Mayová v britském parlamentu

Pokud úterní večer ve Westminsteru něco připomínal, pak pohádku, v níž se dvě osoby nejsou schopny dohovořit o tom, zda tudy prošly dvě děti.

Mayová hraje o čas. Čeká, že někdo ztratí nervy a cukne, odhaduje analytik Filip Nerad

Theresa Mayová

Pouhé dva měsíce zbývají do dne D, tedy odchodu Velké Británie z Evropské unie. A je to už týden, co se premiérka Theresa Mayová pokusila dojednanou dohodu „protlačit“ Dolní komorou parlamentu. S úterní 20. hodinou to bude zkoušet znovu. 

Britský parlament už ví, jak z brexitové šlamastyky ven, zatímco jeho evropští partneři mu vzápětí odpověděli, že plejí len. Parlament tvrdí, že se s Evropskou unií znova dohodne, a ta odpověděla, že až ho vypleje, len dozraje a bude čas ho trhat. A tak pořád dokola, jako u Boženy Němcové.

Poslanci Dolní sněmovny totiž odhlasovali pozměňovací návrh, podle kterého by vláda měla nějak nahradit stávající ujednání o osudu hranice mezi Irskem a Severním Irskem – aby se vyhnuli nežádoucí eventualitě, podle které by po tvrdém Brexitu zůstalo Severní Irsko připoutáno k Unii a jejím pravidlům.

Boj pro boj

Také sama Theresa Mayová již oznámila, že bude o novém textu dohody s Unií znovu vyjednávat. Krom toho ve Westminsteru schválili pozměňovací návrh konzervativního poslance Bradyho, podle kterého by se irská pojistka z brexitové dohody mohla prostě vypustit a nahradilo by jí nějaké jiné, zatím neznámé ujednání – a usmířená Dolní sněmovna by příště dohodu mezi Británií a Evropskou unií odsouhlasila. I tento krok podpořila i premiérka, byť se tím vlastně zásadním způsobem mění dohoda s Unií, kterou ona sama dojednala a označila za nejlepší možnou.

Jan Fingerland: Británistán aneb Dilema za kanálem

Jan Fingerland

O Británii se dlouho mluvilo jako o vzoru pro ostatní národy při integraci muslimských menšin. Nyní je tato země naopak spojována s řadou násilných činů, které spáchali tamní muslimové. Jak se to stalo?

Potíž s tím vším je, že Evropská unie, stejně jako Irská republika otázku irské hranice už otevřít nehodlají. Stejnou věc Britové uslyšeli od mluvčího předsedy Evropské rady Donalda Tuska prakticky okamžitě po hlasování. Z Francie dokonce přišla zlověstně znějící zpráva, podle které pařížská vláda po tom, co viděla v  britském parlamentu, začala s přípravami na tvrdý brexit.

Žádné z rozhodnutí z úterního večera totiž nepůsobilo dojmem, že se Dolní sněmovna, nebo i premiérka spustily zpátky na zem. Evropská unie prostě vyjednávat novou dohodu nechce. Ne nutně aby Británii trestala za odchod, ale prostě proto, že by tím znovu otevřela proces, který by pak už nebylo možné znovu ukončit. Při pohledu na nejednotnost a nerealističnost britských politiků je to celkem pochopitelné.

Mayová tedy slibovala nesplnitelné, když se domnívala, že veřejná ukázka zlepšení jejího vnitropolitického postavení bude sama o sobě stačit k otevření nových rozhovorů. 

Náraz na zem

Na pozadí tohoto hlavního dějství se odehrávala další mikrodramata. Jedním z nich byla snaha parlamentně zabránit tvrdému brexitu – sama Mayová tvrdý brexit nechce, ale současně ho nechce vyloučit, protože hrozba odchodu bez dohody jí umožňuje vytvářet tlak na oponenty.

Dolní sněmovna – opět těsnou většinou – podpořila návrh, který variantu tvrdého brexitu odmítá. Je tu opět potíž, usnesení není právně závazné a navíc postrádá jakýkoli způsob, jak by mělo být uvedeno do praxe.

Jan Fingerland

Další vedlejší rameno úterního hlasování se týkalo možnosti, že by poslanci schválili odložení brexitu , čímž by vytvořili prostor pro další jednání. Návrh byl relativně těsně odmítnut, ke spokojenosti Mayové, protože ta by v takovém případě ztratila kontrolu nad otázkou brexitu ve prospěch parlamentu.  Tento návrh navíc podporovali labouristé, z jejich řad vzešel i odmítnutý plán na nové referendum.

Mayová tedy zaznamenala řadu drobných vítězství, ale nezvítězila v tom hlavním. Tím, kdo ji porazil, nebyla opozice, vnitrostraničtí oponenti ani Evropská unie, ale soupeř mnohem tvrdší, totiž realita.