Jan Fingerland: Nová Sýrie, staronové problémy
Sýrie si připomíná rok od okamžiku, kdy povstalci dobyli Damašek a prezident Bašár Asad uprchl do Moskvy. A logicky se teď při příležitosti prvního výročí všichni snaží nějak zhodnotit dosavadní vývoj – byl dobrý, nebo špatný? Závěr závisí z velké části na tom, jaká byla naše očekávání.
Čtěte také
Tak trochu to známe i od nás. Den po převzetí moci lze mluvit o revolučním vývoji, také týden a měsíc. V určitý okamžik ale už mluvíme o etablovaném režimu, který má zodpovědnost za to, co se pod jeho křídly děje. A po uplynutí symbolického roku to platí i pro Sýrii v rukou prezidenta Ahmada Šary a jeho spolubojovníků z HTS, Haját Tahrír aš-Šam.
Okamžitým efektem bylo zhroucení represivního aparátu a rychlé propouštění politických vězňů. Po revoluci obvykle nastává chaos, zejména když země byla skoro čtrnáct let deptaná válkou a konec starého režimu nastal relativně náhle.
Pomalé probouzení
Bezvládí nenastalo, HTS z velké části vakuum rychle zaplnilo. Toto hnutí už předtím dlouho vládlo v Idlibu a přineslo si nejen bojové zkušenosti, ale i „politické návyky“. To je důležité, protože politologická statistika říká, že režimy zrozené z ozbrojeného povstání mají poměrně malou šanci na úspěšné budování stability, natož demokracie a právního státu.
Čtěte také
Výsledky jsou zatím smíšené a možná ne tak špatné. Do svých domovů už se vrátily tři miliony lidí, z toho dva miliony vnitřně vysídlených a milion ze zahraničí. O moc víc navrátilců možná ani přijít nemůže. Ti, kdo v posledních měsících Sýrii navštívili, mluví o tom, že se nedaří opravovat zničené domy ani nějak zásadně pozdvihnout ekonomiku. Na letošek se hospodářský růst odhaduje na asi jedno procento.
Současně se prezidentovi podařilo odbourat řadu zahraničních sankcí a zrušení dalších se blíží. Přijíždějí potenciální investoři, například do energetického sektoru, ale i existující infrastruktury, třeba přístavu v Tartúsu.
Je to mimo jiné výsledkem mimořádně úspěšné diplomatické ofenzívy prezidenta Šary, který paradoxně zopakoval Asadův trik. Svržený prezident se světu dlouho prezentoval jako jediná alternativa vůči chaosu nebo islamismu. Teď se jako jediná alternativa úspěšně prodává (na Západě i v arabském světě) islamistický nebo post-islamistický prezident.
Čtěte také
Současně se mu nedaří vyřešit otázku vztahů s dvěma státy, které působí na jeho území. Jednak s Tureckem, které udržuje svůj protektorát na severu, a s Izraelem, který drží část území na jihozápadě a útočí na cíle na syrském území. Šara tvrdí, že Izraelci podkopávají tamní stabilitu, Izrael tvrdí, že Šara nechává na svém území působit protiizraelské ozbrojence.
Nová vláda neovládá celé území i v jiném smyslu. Kurdové na severovýchodě se odmítají vzdát své autonomie i svých zbraní, stejně jako drúzové na jihu, chránění nyní Izraelci. O autonomii opatrně mluví i alávité na západě země, ale nová vláda odmítá o tom i jen debatovat, trvá na jednotném státu.
Nejasná budoucnost
Menšiny po dvou velkých masakrech nadále Šarovi a jeho lidem nevěří, část alávitů nechodí po setmění ven, nebo se dokonce raději přesunuli do jeskyní v horách. Nový režim podle některých názorů čelí nebezpečí alávitského povstání, případně povstání asadovských loajalistů, údajně organizovanému z Moskvy. V Sýrii také v lokálních kapsách odporu přežívá Islámský stát – ten si nerozuměl ani s Al Kaidou, z níž HTS vzešla.
Stále není jasné, jaký druh státu noví vládcové vlastně budují. V Sýrii nyní existuje mnohem větší svoboda slova než před Asadovým pádem. Ženy mohou chodit bez šátku, prodává se alkohol. Nedávno proběhly volby do parlamentu. Ty ovšem byly nepřímé a není jasné, jakou roli bude tento orgán hrát.
Současně se zdá, že Šarovi lidé nebudují standardní stát, místo toho rozhodují uvnitř jakéhosi paralelního systému, postaveného na osobních vztazích bývalých spolubojovníků. Jen omezeně a nepřehledně se vyšetřují zločiny bývalého režimu a ještě méně zločiny spáchané samotnými islamisty, a to před i po revoluci.
Nejen zmíněné masakry alávitů a drúzů, ale i únosy, včetně unášení žen z řad minorit. A nezdá se, že by tyto věci moc lidí ve světě zajímaly – převládá úleva, že Sýrie se někam posouvá. Kam, to možná bude jasnější, až si budeme připomínat ne první, ale druhé výročí nového režimu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
