Jan Fingerland: Sýrie kráčí k demokracii oklikou
Pád režimu Bašára Asada byl pro většinu lidí překvapivý. Po osmi měsících se ukazuje, že další cesta Sýrie k lepší budoucnosti je neméně nejasná. A to přesto, že už zhruba za tři týdny mají v nové Sýrii proběhnout parlamentní volby. Současný prezident Sýrie Ahmad Šara od svého příchodu k moci několikrát změnil své plány ohledně dalšího postupu.
Čtěte také
To je vzhledem k nestandardní situaci pochopitelné. Nejdříve mluvil o nastolení demokracie, pak měla cesta k volbám trvat zhruba pět let, během kterých by se zavedení voleb a dalších institucí chystalo.
Teď Šara a jeho vláda přišli s volebním systémem, který by měl být použit při hlasování pravděpodobně ve dnech 15. – 20. září. Není jisté, jaká je jeho hlavní motivace, zda cítí, že jeho vláda přichází v očích Syřanů o legitimitu, anebo zda se snaží nějak uspokojit západní státy, které podmiňují zrušení sankcí a další politickou podporu podobnými kroky.
Nevolby
Nepůjde ale o zcela standardní volby. Parlament, nyní nazývaný Lidové shromáždění Sýrie, bude mít 210 členů. Jenže jednu třetinu bude jmenovat přímo prezident, a dvě třetiny budou voleny pomocí nepřímé metody, tedy místními výbory, které by měly být složeny z lokálních osobností a expertů.
Čtěte také
Odůvodnění nezní nelogicky. Sýrie nemá instituce, které by dokázaly zorganizovat zcela standardní hlasování. Nejsou seznamy voličů, není jisté, kde lidé žijí, kdo zemřel, kdo emigroval.
Do Sýrie přišlo na pozvání Bašára Asada mnoho šíitských bojovníků z Íránu, Iráku nebo Afghánistánu, kteří se zde usadili. Naopak tento režim si do země přivedl sunnitské džihádisty z ciziny. Zvolen může být v tuto chvíli ten, kdo je občanem alespoň deset let.
Je také pravda, že přímé volby se konaly i za Asadova režimu, aniž by to ze Syrské arabské republiky dělalo demokracii. Parlament byl spíše debatní klub, a především orgán, který „razítkoval“ zákony, které přicházely od státního aparátu.
Čtěte také
Jenže podle některých hlasů právě to hrozí i novému režimu. Ahmadu Šara vyčítají, že se stále častěji uchyluje k autokratickému rozhodování, nepřipouští kritiku, a obklopil se úzkou skupinou lidí ze své minulosti, s nimiž se radí.
Současný volební systém vůbec nepočítá s tím, že by se lidé měli organizovat v politických stranách. Jedna zárodečná přece jen vznikla. Politicky aktivní Syřané se sdružili do Syrské iniciativy století, která už od jara vyzývá prezidenta, aby změnil novou ústavu, umožnil standardní politický život a chránil občanskou společnost.
Polodemokracie
Nová vláda zatím dělá něco jiného. Kritiky sice nezavírá, nemučí ani nevraždí, ale její lidé se podílejí na očerňování všech, kdo přicházejí s kritikou, a opozici obviňují z pokusu odstranit Ahmada Šaru, případně nastolit vládu menšin. Toto obvinění není náhodné.
Čtěte také
Nový režim mají v rukou sunnité, většinou vzešlí z povstaleckého, obvykle přímo džihádistického prostředí. Ti nejen neumí debatovat a snášet jiné názory, včetně politických, ale především se dívají na etnické a náboženské menšiny přinejmenším s podezřením. Často ale rovnou nepřátelsky.
V etnicky a nábožensky pestré Sýrii je ale pro každou vládu, která chce mít legitimitu, klíčové, aby minority získala na svou stranu. Za posledních osm měsíců se ale děl pravý opak. Během této doby zažila Sýrie už tři vlny násilností.
Čtěte také
V březnu to byly útoky na alávitské komunity na pobřeží, a také únosy alávitských žen. V dubnu byli terčem drúzové, zejména na předměstí Damašku. A naposledy to byly násilnosti na jihu země, opět proti drúzům.
Velmi komplikovaný vztah má nový režim vůči Kurdům, kteří ovládají velkou část severovýchodu země, a nyní se, podobně jako další minority, včetně křesťanů, obávají podřídit centrální moci a vzdát se zbraní a autonomie.
Násilnosti vůči menšinám možná nenařizuje sám Šara, ale nedokáže jim zabránit. Pravděpodobně to souvisí s tím, že jeho dosavadní hnutí HTS mělo jen pár desítek tisíc členů, a musí se opírat o další organizace, které se od džihádistického pohledu na svět vzdálily mnohem méně.
Ani on ale není rozený demokrat. Slavnostně ohlášené volby se totiž – prý z bezpečnostních důvodů – nebudou konat na celém území, vynechány mají být prozatím tři regiony: obývají je z velké části drúzové a Kurdové.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
