Jan Fingerland: Ať nikdo nezávidí izraelskému voliči

Nejsilnějšími pocity jsou únava, lhostejnost, a případně i znechucení.

Čtěte také

Jan Fingerland: Izraelci mají silný pocit déjà vu

A pokud bychom hledali nejsilnější téma voleb, pak by to zřejmě byl osud premiéra Benjamina Netanjahua, a teprve poté důležitá politická, bezpečnostní nebo ekonomická témata. Volební štáby se dokonce ani nesnažily sepsat nějaké zcela nové programy, vše silně připomíná volby, které se konaly letos v dubnu, jen pocit otrávenosti ještě zesílil.

Důvodů, proč je Netanjahu v epicentru dění, je několik. Tím nejčastěji zmiňovaným jsou podezření ze spáchání různých finančních přečinů. Lze si docela dobře představit, že navzdory tomu zvítězí, ale také že navzdory vítězství ve volbách nakonec skončí u soudu. Někteří Češi by možná Izraelcům rádi záviděli.

Netanjahu se však dostal do centra pozornosti i zcela záměrně, dokáže totiž v nastolení veřejné debaty přehrát všechny své odpůrce. S úspěchem se prezentuje jako garance bezpečnosti Izraele, kontinuity a stability. Používá přitom i neférových metod, osobních útoků nebo manipulativních tvrzení. Izraelské noviny s oblibou vypočítávají všechny „omyly“ ve faktech, jichž se premiér dopouští. Pro řadu premiérových voličů, zejména těch, kteří uvěřili, že média jsou v rukou telavivské kavárny, to však nehraje roli.

Pravice ani levice

Dalším velkým tématem voleb je další osud pravice. Likud možná vyhraje volby, ale tento jeho úspěch může být „pyrrhovský“, protože vyluxuje příliš mnoho hlasů svým budoucím potenciálním pravicovým koaličním partnerům, ať už to je liberálnější Nová pravice, nebo krajně pravicová Ocma jehudit, „Židovská síla“. Navzdory častému tvrzení o posunu Izraele doprava nedostává totiž izraelská pravice úhrnem o mnoho více hlasů než v  předchozích volbách, hlasy se spíše přesouvají v jejím rámci.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Netanjahu se stal nejdéle vládnoucím premiérem v dějinách Izraele

Dalším tématem je osud levice. Ta má problém zcela opačný. Žádná velká levicová síla po „implozi“ Strany práce už není, příznivci levice doufají, že se Strana práce i levicovější Merec alespoň dostanou přes práh, který je v Izraeli 3,25 procenta.

Další osudová otázka je štěpení mezi náboženským a sekulárním Izraelem. Zatímco většina Izraelců jsou lidé tradicionalističtí, ale světští, v politické sféře zuří kulturní a psychologická válka. Náboženské ultraortodoxní strany se stylizují do role oběti sekulárních politiků, které přirovnávají k nacistům.

Ve hře je tlak na větší začlenění ultraortodoxní komunity do ekonomiky, ale i armády. Stejnou kartou, ale na protější straně stolu, hraje Avigdor Lieberman. Dosud se definoval jako nacionalista, teď se přehrává do role ochránce práv nenáboženského segmentu. Právě on odmítl na jaře vstoupit do Netanjahuovy vlády, pokud premiér nesplní jeho požadavky namířené proti náboženským stranám.

Arabská otázka

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Přežije Netanjahu předčasné volby?

Neméně důležitý je osud arabských hlasů. Netanjahu udělal z „arabské hrozby“, vnější i vnitřní, klíčovou část své kampaně. To je pro mnoho arabských voličů urážlivé, ale nepovzbuzuje to k větší aktivitě.

Arabské strany v Izraeli, od komunistů až po islamisty, samy sebe znevěrohodnily v očích svých voličů svým radikalismem i vnitřní rozhádaností, což vedlo k velmi nízké arabské účasti při hlasování. Teď se arabské strany sjednotily, současně ale zesílila snaha „židovských“ stran, zejména levicových a středových, získat arabské hlasy pro sebe.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Otázky bezpečnosti jsou přítomny ve všech izraelských volbách, ale v klíčových otázkách se důležité strany, zejména pravicový Likud a středová Modrobílá koalice shodnou – od íránské hrozby, přes nemožnost najít na palestinské straně partnera, až po zatím poslední Netanjahuúv trumf, anexi údolí Jordánu. Voliči jsou ve zvláštní situaci – nabídka není inspirativní, ale otázky, před kterými Izrael stojí, jsou i nadále zásadní.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu