Jan Fingerland: Neurovědec upozorňuje – Bůh za to nemůže. Vy ale také ne
Jsme svobodné bytosti, ovšem tedy možná také zodpovědné za všechno, co děláme? Nebo nás řídí nějaká vyšší inteligence? Jsme vůbec schopni myslet? A myslí také „umělá inteligence“? Izraelský neurovědec Chaim Sompolinsky má na tyto otázky zvláštní odpovědi.
Čtěte také
Málokdo je povolanější mluvit o mozku a myšlení než Chaim Sompolinsky, kterému bude v Kodani udělena takzvaná The Brain Prize, nejvyšší ocenění pro vědce zabývající se neurovědou. Spolu s dalšími dvěma kolegy si za toto prestižní ocenění rozdělí skoro jeden a půl milionu dolarů.
Na otázku, co s těmito penězi udělá, odpovídá dvojím způsobem. Buď žertovně, že částku už stačila utratit jeho žena. Ostatně mají pět dětí a dvaadvacet vnuků. Anebo vážněji – že o tom on sám stejně nerozhoduje, protože svobodná vůle neexistuje, naše činy lze, neurologicky vzato, vždy zpětně vysvětlit jako „nevyhnutelné“.
Myšlení v kruhu
Přitom Sompolinsky toho ví o lidském mozku a myšlení více než takřka kdokoli na Zemi. Už v 80. letech se podílel na položení základů k výzkumu, který se nyní zúročuje při vytváření systémů umělé inteligence.
Čtěte také
Chaima Sompolinského, původně fyzika, zajímalo, jak vlastně mozek funguje na základní úrovni, jak je možné, že si ve výsledku dokáže vybavovat vzpomínky, tvořit, počítat, učit se nový jazyk nebo předpovídat, co se bude dít dál.
Zjistil, že mozkové buňky nemají přísnou hierarchii. Neuronová síť má spíše kruhovou architekturu, vzruchy neustále obíhají dokola, a to i ve spánku. Za pomoci tohoto kruhového pohybu mozková síť vytváří spoustu různých zkušebních vzorů, které díky přísunu popudů zvenčí neustále pozměňuje a upravuje.
A v neposlední řadě říká, že mozek má obrovskou dynamiku, obsahuje nesmírné množství vzrušivých a tlumivých podnětů, které se neustále navzájem ruší. Díky tomu je mozková síť schopná velmi rychle a pružně reagovat na jakoukoli malou změnu, protože neurony jsou vždy blízko prahu své aktivity. To vše je důležité při vytváření systémů umělé inteligence.
Myslí umělá inteligence?
Podle Sompolinského se na její schopnosti objevují dva základní pohledy. Buď že je to „stochastický papoušek“, totiž že jen nabízí nejpravděpodobnější kombinace slov, aniž by jim „rozuměl“. Anebo naopak, že už se stroje pomalu přibližují lidské inteligenci a blíží se k získání vlastního vědomí.
Čtěte také
Sompolinsky se staví někam doprostřed. Umělá inteligence dnes umí víc než jen zpracovávat velká množství dat a v některých ohledech simuluje lidský mozek. On jako vědec prý ale nemůže odpovídat na otázku, co je myšlení, jen srovnávat empirický výstup.
Všímá si, že třeba v jazykové oblasti dnes umělá inteligence dosahuje výborných výsledků, aniž by znala principy gramatiky. Ale současně není schopná odpovědět na otázku, jaké je čtvrté slovo nějakého textu. Neboli počítače a lidé dělají velmi odlišné chyby a to ukazuje na zásadní rozdílnost jejich výstupů. Pokrok v oblasti AI je ale prý tak obrovský, že je těžké předpovídat dlouhodobější vývoj, za deset let už může být umělá inteligence „polidštěná“.
Nezatěžujte se
Čtěte také
Izraelští novináři si všimli své domácí vědecké superhvězdy, teprve když začala dostávat zahraniční ceny, nejen kodaňskou The Brain Prize. Řeší nejen to, co on či jeho žena udělají s vysokým finančním ohodnocením nebo co může říci o budoucnosti umělé inteligence. Mate je ještě jiná věc.
Profesor Sompolinsky je zbožný člověk, ortodoxní syn rabína, ale je současně špičkovým vědcem. Dokonce popírá existenci nadpřirozena, posmrtného života nebo zázraků. Je to prý v rozporu s tím, k čemu dospěje inteligentní člověk. S Bohem se můžeme setkat spíš jen jako s nějakým přírodním řádem.
Proč je tedy zbožným Židem? Každý podle něj projevuje svou touhu po uskutečnění univerzálních hodnot jinak, on jako věřící Žid, někdo jako sekulární, jiní lidé jsou zas příslušníky četných jiných kultur. On prostě jen následuje svou tradici.
Chaima Sompolinského možná baví šokovat posluchače, ale v jeho slovech je něco útěšného. Jsme součástí nějakého řádu, není za všechno odpovědný Bůh, ale ani my sami jako jednotlivci. Nemusíme se tedy neustále přetěžovat odpovědností. Otázka je, co si o tom bude myslet umělá inteligence, až bude doopravdy myslet.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
