Jan Fingerland: Netanjahu zakopl o spojence

26. únor 2019

Dosud se předpokládalo, že izraelský premiér Netanjahu může prohrát jen kvůli slabosti svých soupeřů. Teď to vypadá, že doplatí hlavně na své spojence.

Netanjahu je u moci už deset let a má šanci v nadcházejících předčasných volbách získat další mandát. Navzdory negativní publicitě v evropském tisku je totiž premiérem úspěšným. Stojí za řadou důležitých reforem, ekonomika dlouhodobě roste a stát je v mezích možností bezpečný. Premiérův Likud je v průzkumech nadále nejsilnější stranou, k sestavení vlády bude tedy pravděpodobně opět vyzván Netanjahu.

Před dubnovým hlasováním mu dělala starosti hlavně otázka, zda ho prokuratura v jedné z několika korupčních kauz neobviní ještě před volbami. Neuškodilo by mu to ani tak u voličů, jako spíš při sestavování koalice, protože předsedové některých stran slíbili, že s trestně stíhaným předsedou vlády nebudou spolupracovat.

Přešlap doprava

Netanjahua v této souvislosti zaměstnávala ještě jedna otázka. Izraelská politická scéna je značně rozdrobená a několika malým stranám napravo od Likudu hrozilo, že se nedostanou do parlamentu. Netanjahu se tak ocitl v paradoxní situaci, musel pomáhat svým soupeřům, aby po sečtení hlasů měl s kým sestavit pravicovou koalici.

A právě tady možná udělal chybu, která ho bude hodně bolet. Dosud vládl mimo jiné v koalici s nábožensky-nacionalistickou stranou Židovský domov. Jenže ze strany nedávno odešly dvě její přední osobnosti a založily si vlastní stranu. Hrozilo, že Židovský domov se nedostane do parlamentu a ohrozí tím i Netanjahuovy kalkulace.

Židovský domov se tedy dohodl s organizací Ocma jehudit, „židovská síla“. Ta sice existuje teprve několik let, ale je považována za následovnici myšlenek radikálně nacionalistického náboženského vůdce Meira Kahaneho. Jeho hnutí je v Izraeli zakázáno, a i pravicové organizace, včetně Likudu, se od rasistického kahanismu distancovali.

Teď však pravicová strana Židovský domov ve snaze zachránit své volební šance nabídla několik míst na své kandidátce členům kahanistické straničky Ocma jehudit, a Netanjahu tento politický sňatek z rozumu pomáhal ve vlastním zájmu ukout. Tak se stal spolupodílníkem na legitimizaci Ocmy jehudit i její ideologie.

Do vlastní brány

Dosud velmi prohnaný Netanjahu očividně neodhadl, jak silnou reakci jeho politické dohazovačství vzbudí, a to nejen v Izraeli. Proti legitimizaci kahanismu, a proti Netanjahuovu podílu na něm, se otevřeně postavil Americký židovský výbor, stejně jako AIPAC, přední americká proizraelská organizace. AIPAC, který se jen výjimečně vyjadřuje k izraelské denní politice, dokonce tento krok označil za „zavrženíhodný“.

Netanjahu sice i nadále bude moci promluvit na březnovém zasedání AIPACu, ale přijde zřejmě o řadu hlasů anglofonní izraelské komunity a také o část volebních fondů z kapes amerických příznivců. Z jeho hlediska je ještě důležitější, že právě tento krok mobilizoval jeho domácí odpůrce zleva.

Jan Fingerland

V reakci na tento vývoj se po dlouhém přešlapování konečně dohodli dva nejvážnější Netanjahuovi soupeři, Benjamin Gantz a Jair Lapid, na volební koalici, společně ho teoreticky mohou sesadit i z postu vítěze, který bude pověřen sestavením vlády. Nebezpečí návratu ultrapravice zřejmě elektrizuje i zatím zemdlelé voliče levicové Strany práce.

O Netanjahuovi, mistru politického přežití, se dosud soudilo, že největším nebezpečím pro jeho další kariéru může být jen on sám. Teď se ukázalo, jak moc je to pravda.

Spustit audio