Jan Fingerland: Na irácké frontě neklid

Postup islamistů ze severu na jih, k metropoli Bagdádu, se totiž podařilo zbrzdit, ale ne zastavit. Vládní armáda ztěžka dobyla některá města zpět, ale o jiná přišla a další, včetně klíčových míst jako je Mosul a Tikrít, zůstávají v rukou bojovníků ISILu – Islámského státu v Iráku a Levantě.

Ukazuje se, že měli pravdu ti, kdo tvrdili, že bagdádská vláda je obr na hliněných nohou a že její statisíce vojáků neodolají o jeden nebo i dva řády menšímu počtu dobře vycvičených a motivovaných odpůrců.

Zvláště se to projevilo při pádu některých ze zmíněných měst, jako je Mosul, nebo některých vojenských pevností, o kterých by se dalo čekat, že odolají. Tam, kde se vojáci vzdali, ozbrojenci z ISILu jich nejméně stovky popravili. Svědčí o tom materiály, které islamisté sami zveřejnili, nepochybně ve snaze zastrašit vojáky před dalšími bitvami.

Čtěte také

Údajně však islamisté zabíjejí jen důstojníky, šíitské dobrovolníky a ty sunnity, kteří se rozhodli dobrovolně vstoupit do irácké armády. Řadové sunnitské odvedence prý nechávají naživu – tím se snaží vrazit klín mezi už tak rozklíženou jednotu mezi iráckými sunnity a šíity.

Dezerce sunnitských vojáků jsou zapříčiněny stejnými důvody – tito muži nemají zájem padnout ani jako zajatci, ale ani se zbraní v ruce v boji za iráckou vládu, kterou tak jako tak nepovažují za svou.

Ozbrojenci ISILu zajali irácké vojáky v Tikrítu poté, co obsadili jejich základnu|foto: ČTK/AP,ČTK

Tárik Hášimí, bývalý viceprezident a sunnitský politik, který po sporu s Málikím prchl před trestním stíháním do exilu, dokonce tvrdí, že sunnitští extremisté bojující proti vládě jsou „bojovníky proti útisku“, a nikoli teroristé.

Do tohoto nebezpečného mixu přidal svou i samotný premiér Málikí a někteří šíitští duchovní, kteří bubnují do boje proti sunnitským radikálům. Nečiní tak ale v první řadě v zájmu iráckého státu, ale používají při tom rétoriku obrany šíitských svatých míst a boje proti sunnitům.

Čtěte také

Lék, který nabízejí, je tedy pro zdraví státu stejně škodlivý jako choroba, kterou má vyléčit – prohlubuje totiž příkopy, které už tak oddělují jednotlivé složky irácké společnosti.

Také Saúdská Arábie dnes viní z rozpadu iráckého řádu premiéra Málikího, který jednal se sunnity jako s třetiřadými občany. To je pravda, stejně jako je pravda, že právě z Arabského poloostrova přicházely peníze přinejmenším ze soukromých fondů na pomoc různým džihádistickým skupinám operujícím jak v Sýrii, tak i Iráku – přičemž ISIL je činný na obou stranách.

Irácký voják u Tikrít se snaží zabrzdit postup ozbrojenců ISILu|foto: ČTK/AP,ČTK

Úspěšný postup ISILu na jih vyvolal velký strach také v Teheránu i ve Washingtonu. Dokonce se hovoří o americko-íránské spolupráci při potírání sunnitských radikálů v Iráku.

O této věci se bude jednat v následujících dnech ve Vídni, kde se zástupci obou dosavadních arcinepřátel sejdou, aby jednali o kompromisu ohledně íránského jaderného programu.

Čtěte také

Je ironií, že zatímco první léta po americké invazi byl Bagdád závislý na americkém rozhodování, nyní je Irák menším a slabším bratrem Íránu. Jak se ukazuje, Írán tak velké sousto, jako je obnovená Al Kajda, není schopen zkousnout, ale v tomto ohledu v Americe najde pochopení.

Bylo to paradoxně obvinění Iráku ze spolupráce s Al Kajdou, co vedlo George W. Bushe do války proti Saddámovu režimu, jeho svržení a de facto obdarování Íránu novým spojencem – Irákem v rukou většinových šíitů.

Obvinění Iráku ze spojenectví se sunnitskými extremisty z roku 2003 bylo převážně mylné. Teď je ale nebezpečí sunitského extremismu pravdivé a Ameriku i Írán spojuje.

Ozbrojenci ISILu zajali irácké vojáky v Tikrítu poté, co obsadili jejich základnu|foto: ČTK/AP,ČTK