Jan Fingerland: Mládež Erdogana nepotěšila, on ji také ne
Pokud někdo želí vítězství Recepa Tayyipa Erdogana, pak jsou to z velké části mladí Turci. Jeho setrvání u moci vidí mnozí z nich velmi černě, a dokonce mluví o odchodu ze země. Proč tomu tak je?
Čtěte také
Erdogan získal těsně nadpoloviční většinu hlasů, ale mezi mladými lidmi – podle ještě předvolebních průzkumů – měl podporu jen asi dvacetiprocentní. Přitom mladí lidé představují vzhledem k tamní porodnosti poměrně velký podíl voličů – jen prvovoličů bylo zhruba pět milionů, lidí do 25 let je 13 milionů.
Perspektiva generace Z
Čtěte také
Většina z nich si nepamatuje v čele vlády nebo státu nikoho jiného než právě Erdogana, vždyť se stal poprvé premiérem v roce 2003, prezidentem roku 2014. Nepamatují si dokonce ani jeho zásluhy o stabilizaci země a hospodářský rozvoj první dekády jeho vlády. Vnímají hlavně úpadek ekonomiky i demokracie posledních let.
Mají také zcela jiný pohled na svět a politiku než jejich konzervativnější rodiče a zejména prarodiče. 83 procent z nich odpovědělo, že je pro ně velmi důležité, aby žili v zemi, kde je zajištěná svoboda vyjadřování, většina dotázaných ve věku 18 až 30 let vidí kooperaci s USA, NATO a Evropskou unií pozitivně a kontakty s Blízkým východem, Ruskem a Čínou spíše negativně.
Jsou také mnohem skeptičtější ohledně vývoje v Turecku než starší generace, a to i podle předvolebních údajů. Jen 18 procent z nich cítí naději a jen 9 procent pociťuje hrdost na Turecko.
Čtěte také
K paradoxům patří, že generace zformovaná školními osnovami podle střihu umírněně islamistické AKP je výrazně sekulárnější než ta předchozí a má kritičtější pohled na přítomnost náboženství ve veřejném prostoru. Mnozí mluví o tom, že nechtějí žít v turecké obdobě Íránské islámské republiky.
Dokonce i poslanci AKP musejí krotit své islamističtěji naladěné partnery z menších stran, protože současně vyrostla generace mladých žen, které jsou zbožné a kulturně konzervativní, ale současně jsou vzdělané a usilují o vlastní kariéru a osobní seberealizaci, takříkajíc se šátkem na hlavě.
Relokace
Čtěte také
Celkově ale zůstává Turecko generačně rozděleno a mladí obyvatelé mohou mít pocit, že jim starší Turci zničili životní perspektivy. A tak se v nejrůznějších reportážích objevují mladí lidé, kteří mluví o odchodu ze země.
Mnozí z nich to udělají, protože v současném Turecku je možné se dostat do potíží kvůli pouhému tweetu, navíc se pravděpodobně bude zhoršovat ekonomická situace. Pokud se Erdogan nevrátí k vlastním kořenům a nepovolá zpět pragmatiky a experty, s nimiž začal počátkem tisíciletí reformovat zemi, hrozí jeho zemi odliv mozků.
V Evropě by tak mohly vznikat nové turecké diaspory, tentokrát vzdělaných a globálně uvažujících lidí. Paradoxní je, že potomci tureckých vysídlenců, kteří do zahraničí odešli za manuální prací a žijí už v několikáté generaci v Evropě, mají volební právo a v průměru podporují Erdogana více než obyvatelé původní vlasti.
Další šanci na změnu dostanou mladí lidé v Turecku zase až za pět let. Někteří se obávají, že pro ně už bude pozdě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
