Jan Fingerland: Klid v Sýrii je jen zdánlivý

Část syrského válečného letadla, který bylo sestřeleno nad provincií Idlib
Část syrského válečného letadla, který bylo sestřeleno nad provincií Idlib

O Sýrii už zdaleka neslýcháme tolik jako dříve, ale ve skutečnosti se vojenské síly opět daly do pohybu. A to ne na jednom místě, ale nejméně na třech.

Je tedy předčasné mluvit o konci syrských válek, ale jejich proměně do nových podob.

Největší pozornost se upírá na severozápad Sýrie, do oblasti provincie Idlib, která sousedí s Tureckem. Jde o jedinou oblast, kterou zatím nemá ve své moci vláda Bašára Asada, nebo tak se to přinejmenším obvykle říká, protože skutečnost je složitější.

Do Idlibu se už delší čas stahovaly povstalecké oddíly z jiných částí země, obvykle v rámci dohod s vládou poté, co už měly problém udržet své pozice. Vládě se tak snadněji scelovalo teritorium Sýrie s tím, že závěrečný střet odsouvala na pozdější dobu.

V Idlibu má vliv několik různých organizací, ale za tu nejvlivnější je všeobecně považována Haját Tahrír aš-Šam, což je vlastně inkarnace někdejší syrské Al-Káidy. Dokázala vytlačit nebo pohltit jiné, třeba umírněnější skupiny, a stanout jako hlavní protivník pro vládní vojska – zčásti i díky podpoře z Turecka.

Konec jedné dohody

Civilisty žijící v oblasti Idlibu měla ochránit dohoda z loňského roku garantovaná Ruskem, ale bylo zřejmé, že až bude Asad moci začít s dalším dobýváním, ujednání ztratí platnost. A vskutku se už od dubna vládní vojska posouvají hlouběji do oblastí ovládaných opozicí, částečně díky ruské podpoře, a částečně díky tomu, že se sami povstalci pustili vzájemně do sebe.

Zprávy ze Sýrie z posledních dnů se váží právě k tomuto postupnému scelování Sýrie pod Asadovu moc. Například sestřelení bitevníku Suchoj 22, ke kterému se hlásí zmíněná Haját Tahrir aš-Šam, nebo smrt několika lidí při vládním či snad ruském bombardování tureckého konvoje 30 vozidel, který přijížděl do Idlibu ze severu.

Podle tureckých zdrojů byli zemřelí civilisté a konvoj mířil v souladu s dřívějšími dohodami o demilitarizovaném pásmu na pozorovací stanoviště. Podle syrských údajů Turci ve skutečnosti zásobují radikální povstalce a vstup konvoje na syrské území, byť ne pod vlivem vlády, Damašek vnímá jako akt agrese.

To vše je důsledkem úspěchů syrských jednotek, které v minulých dnech poprvé po pěti letech vstoupily na území města Chán Šajchún, důležitého centra Idlibu. V těchto dnech se snaží také dobýt další menší místa v okolí Chán Šajchúnu v přilehlých provinciích Hamá, Halab a Latákía.

V podstatě dává syrská vláda najevo, že je na cestě získat kontrolu nad celým územím dosud fragmentované Sýrie. A také, že v tom má podporu Ruska, které si v této věci vybralo Sýrii a Írán v neprospěch Turecka, jež jinak také vystupuje jako ruský spojenec v oblasti.

Odstraňování restů

Skutečnost je ovšem vždy komplikovanější. Jen o kus dál východním směrem zůstává nevyřešená otázka bezpečnostní zóny, o jejíž vybudování dlouhodobě usiluje Turecko – mluví o koridoru pro návrat uprchlíků, ale jde mu hlavně o odtlačení syrských kurdských oddílů, které mají částečnou podporu Spojených států. Ankara opakovaně mluvila o masivním vojenském vpádu na syrském území, aby si vynutila ústupky v této věci.

Tento týden Turci plánují otevření operačního centra, v němž by s Američany koordinovali vytváření a udržování nárazníkové zóny mezi sebou a syrskými Kurdy. Američané se nakonec ze Sýrie sice stáhli, ale část kapacit v kurdských oblastech si ponechali, a nevypočitatelné jednání Ruska nahání Turecko zpátky do americké náruče, i když jen zčásti.

A naprosto mimo pozornost zůstává dění na opačné straně Sýrie, na jihu v Daraá poblíž jordánských a částečně izraelských hranic. Tam sice už zhruba rok platí příměří, ale do oblasti se vrací napětí. Nad klidem zbraní mají bdít podle dohody ruské policejní jednotky, ale jak se ukazuje, ruská přítomnost nezabránila v infiltraci íránských oddílů a příslušníků libanonského Hizballáhu, což velmi nelibě nese nejen Jordánsko a Izrael, ale také místní arabští sunnité.

Jan Fingerland

Také se mluví o tom, že vládní jednotky zatýkají a mučí zdejší muže. Začínají se opět formovat místní milice a paradoxně může vypuknout nová vzpoura tam, kde už to všechno jednou začalo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu