Jan Fingerland: Klíč k volebnímu vítězství má neideologický střed. I v Izraeli

20. březen 2021

Do izraelských parlamentních voleb zbývají už jen dny. Nejvíce hlasů dostane pravicová strana, ale celkovým vítězem možná bude zástupce neideologického středu.

Izraelské volby se po desetiletí odehrávaly jako střet levice a pravice. Jenže v poslední době levice jako by zmizela. Úlohu oponenta pravice převzaly středové strany. A to zejména v éře, kdy bojovat s pravicí znamená v Izraeli to stejné jako bojovat s předsedou vlády a strany Likud Benjaminem Netanjahuem.

Čtěte také

Není to nutně tak, že by zmizeli levicoví voliči, ale vize sociálnědemokratické Strany práce, zakladatelky státu, hlasatelky ekonomické rovnosti a mírových jednání, v očích mnoha voličů z různých důvodů ztroskotaly nebo ztratily důvěryhodnost. Místo toho se mezi izraelskou pravicí a levicí pravidelně vynořují různé nové středové strany, které obvykle tvrdí, že si berou z obou světů to lepší a že vlastně nemají ideologii. Podobný fenomén známe i od nás.

Spasitelé přicházejí

Voliči, často i ti levicoví, v tyto neideologické projekty, které mají ozdravit izraelskou politiku, obvykle vkládají naděje skoro jako v nějaké mesiáše. I to má obdobu v české politice.

Čtěte také

Jenže tyto osobnosti a jejich strany na jedno použití někdy vyhořely dříve, než se dostaly k moci, anebo se popálily při snaze ji vykonávat v blízkosti nebezpečného soupeře, premiéra Benjamina Netanjahua.

Naposledy to zažil Benny Ganc, zatím předposlední politický mesiáš, který zklamal. Po posledních volbách porušil svůj předvolební slib, šel do společné vlády s Netanjahuem, prý v zájmu země, a nechal se obehrát. Celý Izrael se mohl dívat, jak Gance, zkušeného generála, ale politického jelimana, Netanjahu použil a odložil. I to má opět své české obdoby.

Voliči – ti, kdo nevolí pravici ani náboženské strany – ale nepřestávají doufat, že spása přijde z centra politického spektra. Nyní břemeno nadějí nese Jair Lapid, politik, jehož strana Ješ atid – „budoucnost existuje“, nebo snad raději „máme budoucnost“ – šla do minulých voleb právě s tou Gancovou. Ovšem jejich cesty se rozešly právě v otázce, jestli jít, nebo nejít do koalice s trestně stíhaným premiérem.

Lapid se od Gance, a některých jiných falešných centristických spasitelů, přece jen něčím liší. Tento bývalý známý novinář a syn legendárního politika srbského původu Tommy Lapida je v politice téměř deset let. Vykonával už ministerskou funkci, dokázal odolat lákadlu moci za každou cenu a nevzdal se ani neupadl do zapomnění, když už nebyl ve vládě.

Sázka na normálnost

Lapid má určité štěstí v tom, že mu přejí okolnosti. Netanjahu bude letos oslaben tím, že od něj odpadl významný spolupracovník, založil si stranu a skoro určitě mu odvede část hlasů.

Další štěstí má Lapid v tom, že z voleb naopak odstoupilo hned několik potenciálních středových formací – jejich voliči nyní mohou hlasovat pro Lapidovu stranu.

A do třetice, velkým tématem posledních měsíců je v Izraeli jednání ultraortodoxní komunity, která odmítla jednat solidárně se zbytkem společnosti v době covidu. Netanjahu jim šel prakticky bez odporu na ruku. A naopak právě Lapid je v očích veřejnosti tím, kdo je ochoten s tím něco dělat. A jako středový politik je zároveň vhodně politicky umístěn tak, aby mohl být premiérem.

Lapid má i slabiny. Volby nevyhraje, na počet hlasů bude pravděpodobným vítězem Likud. Dále s Lapidem možná nebudou chtít do koalice protinetanjahuovsky zaměřené malé pravicové strany. A za třetí, širší veřejnost považuje Lapida za slabého v důležitých oblastech, jako je bezpečnost a mezinárodní politika – to jsou disciplíny, ve kterých i v očích svých nevoličů budí důvěru Netanjahu.

Jan Fingerland

Lapid vyniká v něčem jiném. Lidé ho vnímají jako člověka, který vyzařuje klid, stabilitu a jednotu. Netanjahu je člověk pro drama, a proto rád drama vytváří. Lapid slibuje návrat normální politiky. A právě všednost a normálnost je něco, po čem teď mnoho Izraelců touží ze všeho nejvíc.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související