Jan Fingerland: Keňané na křižovatce

4. březen 2013

Nejvýznamnější volby v dějinách Keni – takové označení získalo dnešní hlasování v předním státě východní Afriky. Nejde jen o to, že se rozhoduje o prezidentovi, složení obou komor parlamentu i regionálních sněmů a také o guvernérech provincií. Především jde o první volby od roku 2007, kdy se povolební napětí přeměnilo na velmi krvavé srážky. Pověst Keni jako jednoho z nejstabilnějších a nejdemokratičtějších států Afriky tehdy značně utrpěla.

Nyní tedy Keňané skládají reparát před celým světem. Mnozí z nich přišli už ve dvě v noci, aby mohli odvolit co nejdříve. Ti, kdo si přispali a vstali až v pět, pak museli čekat ve frontách o délce stovek metrů. Prezidentští kandidáti také slíbili, že svou porážku uznají a nebudou vyvolávat rozbroje, jako byly ty z roku 2007, při kterých zemřelo kolem třinácti set lidí. Snažil se i stát – byla schválena nová ústava, soudy získaly novou nezávislost a policie vyslala k hlasovacím místnostem posily.

Úřady také spustily kampaň proti některým nešvarům a zavedly elektronické registrační systémy. Ty by měly zajistit, aby nedocházelo k volebním podvodům. Počet vhozených lístků nesmí na žádné hlasovací stanici překročit počet zaregistrovaných voličů. Ti budou identifikováni pomocí snímačů otisků prstů a dalších rozvinutých technologií. Přesto se zatím úplně nepodařilo zabránit násilnostem, i když se spekuluje o tom, že útoky pomocí mačet i střelných zbraní souvisely spíše s činností separatistů a ne s volbami.

Největší pozornost je samozřejmě upřena k přímým prezidentským volbám, a to nejen proto, že nyní v Keni zaniká funkce premiéra. Právě těsný souboj nyní již dosluhujícího prezidenta Kibakiho a jeho tehdejšího vyzyvatele Odingy, a následná otálení volební komise s vyhlášením výsledků vyvolaly před pěti lety rozsáhlé nepokoje a cílené masakry. Ty byly nejen politické, ale i kmenově-etnické a značně ublížily pověsti Keni jakožto státu, který podobná dělítka už překonal. Tlupy mladíků s mačetami pozabíjely stovky lidí a k tomu se přidali kriminálníci, kteří chaos využili k loupení a drancování. Statisíce lidí tehdy také musely uprchnout z domova. Rovněž sousední státy značně utrpěly ekonomicky, protože relativně rozvinutá Keňa slouží jako důležité hospodářské a transportní centrum regionu.

Letos do prezidentských voleb vstoupilo osm kandidátů, mezi nimi i jedna žena. Jen dva muži ovšem mají reálnou šanci na zvolení – premiér Raila Odinga, neúspěšný kandidát z minulých voleb, a místopředseda vlády Uhuru Kenyatta. Oba jsou pokračovatelé politických dynastií a stojí v čele silných volebních bloků. I nadále se však počítá s tím, že pro Odingu budou hlasovat zejména příslušníci jeho kmene Luo a pro Kenyattu zas členové největšího keňského etnika Kikuju. Oba však do svých volebních bloků přibrali představitele dalších kmenů a tím trochu rozrušili čistě etnický původ své politické základny.

Mnohé se od roku 2007 v Keni zlepšilo, ale ne vše. Odinga si stěžuje, že jeho příznivci neměli možnost včas se zaregistrovat a zejména malá místní rádia údajně podporovala mezikmenovou nevraživost. Pokud žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu, bude se konat druhé kolo v dubnu. Zvítězí-li už teď jeden kandidát, ale jen těsně, nebo budou-li úřady otálet s vyhlášením výsledků, jako před pěti lety, mohlo by to vést k novým rozbrojům.

Západ se také obává případného vítězství Uhuru Kenyatty a jeho spojence Williama Ruta, kteří jsou nyní stíhaní Mezinárodním trestním soudem. A to právě za podněcování k nenávisti, která po minulých volbách vedla k mnohačetným vraždám. Setkávat se s takovým prezidentem by pro mnoho cizích státníků mohlo být ošemetné. A keňský prezident není jen tak někdo – tato převážně křesťanská země je prvkem stability ve východní Africe a také klíčovým spojencem západu v boji proti islamismu, zejména v sousedním rozvráceném Somálsku. Ve východní Africe se tak trochu bojuje i za Evropu.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu