Jan Fingerland: Kam kráčíš, Egypte?

To, co se v Egyptě děje, není nic jiného než naplňováním dlouhodobého plánu na postupné vyřazení islamistické opozice ze hry, ba dokonce z veřejné debaty a její nahrazení lidmi z okruhu armádně-sekulárního bloku. Tento proces začal vloni v létě sesazením islamistického prezidenta Mursího, poté vyhnáním příznivců Bratrstva z káhirských protestních táborů a poté kriminalizací vedení islamistů a zabavením jejich majetku a obsazením politických i úředních míst.

Protivládní demonstrace, které se vedle oslav revoluce odehrávaly, byly jen marným pokusem přerušit tuto politickou party připomínkou, že je tu ještě jiný Egypt, Egypt Muslimského bratrstva, byť značně oslabený. Je příznačné, že vedle islamistických demonstrantů se objevili také odpůrci nového „režimu“ z opačné strany, totiž těch, kterým nevoněla začínající islamistická diktatura, ale nyní nesouhlasí ani s novým armádním autoritářstvím.

V současném Egyptě totiž tlusté čáry nemalují za minulostí, ale mezi bloky nazvanými „my“ a „oni“. Úřady zasahují nejen proti Muslimskému bratrstvu a jeho lidem, ale také proti liberálně laděným kritikům nebo vůbec jakýmkoli nesouhlasným hlasům. Několikaleté tresty dostali i aktivisté, kteří se proslavili v první fázi egyptské revoluce v roce 2011 a teď sklízejí hořké plody revoluce. Zrovna tak skončili za mřížemi mnozí novináři, včetně zaměstnanců televize Al Džazíra.

Podobně nedialogicky je však naladěná i velká část veřejnosti, která rovněž nesnese kritické názory a sama má sklony k autoritářství. Důvodem je nejen nedostatečný návyk na veřejnou debatu a pluralitu názorů, ale také touha společnosti po nastolení pořádku, bezpečí a klidu, které se Egyptu v posledních letech tak nedostávaly.

To politická elita spojená s armádou dobře ví a postupuje podle zmíněného plánu. Jeho součástí bylo nedávno referendem schválená ústava, paradoxně rok poté, co společnost také referendem schválila jinou, islamistickou ústavu. Pro tu letošní hlasovalo sice 98 procent lidí, ale k urnám přišlo méně než 39 procent voličů. Před rokem islamistickou ústavu schválilo 32 procent lidí při účasti 55 procent. To znamená, že pokaždé hlasovala pro každou z plebiscitně schválených ústav jiná část společnosti. To ovšem ani v jednom případě neznamenalo položení základu pro klidný a spravedlivý vývoj, ale spíše prosazení vlastní vůle.

Zásadní zprávou posledních hodin bylo oznámení, že přímé prezidentské volby se budou konat ještě před parlamentními. To znamená v současném egyptském kontextu jediné: budoucí hlava státu má dostat výhodu před politickými stranami, už tak slabými a špatně organizovanými. Je také velmi pravděpodobné, že kandidátem a tedy téměř jistým vítězem bude generál Abdel Fatah Sísí, vůdce loňského puče. Na jeho zvolení státní mašinérie pracuje už celé měsíce vyvěšováním plakátů a vysíláním propagandisticky laděných dokumentů. Dosavadnímu generálovi Sísímu, dokonce prozatímní prezident stačil udělit nejvyšší, maršálskou hodnost.

Letošní šedesátník Sísí se stane dalším voleným diktátorem Egypta, i když podle současné ústavy nanejvýš na dvě období. On sám hovoří o návratu k ústavním a demokratickým pořádkům. Právě tento „volený diktátor“ tak bude moci rozhodnout o tom, zda se jeho nástup stane definitivním koncem experimentu s demokracií, anebo novým, lepším začátkem budování nového Egypta, tentokrát bez zbytečného chaosu. Jakým směrem se nakonec vydá, možná neví ani on sám.