Jan Fingerland: Jste blahobytná holátka, vzkazuje nám virus a Suez
Zní to skoro jako nějaký vtip nebo námět pro spisovatele, který chce tepat svou ztučnělou civilizaci. V egyptském písku vykolejila loď a Západu hrozil ekonomický kolaps a navíc nedostatek toaletního papíru. Trochu to připomíná okamžik, kdy před jedenácti lety islandská sopka na několik týdnů zastavila leteckou dopravu ve velké části světa. To kdybychom si chtěli zafilozofovat nad křehkostí naší civilizace, tak závislé na neustálém hladkém pohybu lidí či zboží po planetě.
Možná podstatnější je ale podobnost s dopady covidové pandemie. I ta odhalila některé nemilé vlastnosti současné ekonomiky – třeba vratkost hospodářství, jež neustále šmejdí po planetě při hledání levnějších producentů, případně se snaží ušetřit na skladování.
Čtěte také
Jenže pak do boku jedné kontejnerové lodi zaduje vítr nebo co a do Evropy nejen přestanou proudit elektrické zubní kartáčky a plastové figurky Godzilly, ale i ropa nebo klíčové komponenty pro celá průmyslová odvětví.
A právě v tom je situace podobná dopadům covidu. Zjišťujeme, že jsme blahobytná holátka. To je jedno z drahých poučení posledního roku. To covidové bylo vlastně ještě důraznější.
Vstříc deglobalizaci
Právě před rokem jsme si mohli naplno uvědomit, jak Evropa, kdysi výrobce všeho pro zbytek světa, má postupně problém vyrábět roušky, jehly, pak některé farmaceutické výrobky. Nyní vázne i výroba aut, protože nepřichází dost čipů.
Čtěte také
Do hry se vrátilo téma globalizace, tentokrát ovšem v obrácené podobě. O deglobalizaci se už nějakou dobu samozřejmě debatuje, někdy v duchu hesla „zastavte svět, chci vystoupit“. Jenže teď jsme dostali až na stůl velmi racionální důvody.
Jedním argumentem je ekologie. Možná nevadí dovážet víno z Austrálie, ale vodu z Argentiny už asi ano. Neplatí to ovšem i pro jiné věci? Jiným důvodem může být snaha po ochránění místní zaměstnanosti, tradic, komunity.
Jenže momentálně jsou aktuální jiné důvody, řekněme bezpečnostní. Jednou je bezpečnost v úzkém slova smyslu. Velké průmyslové podniky ušetřily hodně při hledání nejlevnějších dodavatelů, jenže pak musejí nést náklady rizik, která vyplývají z nutnosti udržovat rozsáhlé řetězce.
Například Der Spiegel vloni spočítal, že firma Adidas, sídlící v malém německém městě, ve skutečnosti odebírá „své výrobky“ od více než 600 firem v 50 státech. Možná i jí něco uvízlo v Suezu.
Čtěte také
Jenže je tu ještě jiný druh bezpečnosti – schopnosti reagovat na krize, jako byla ta koronavirová, a ochránit životy, bezpečí nebo suverenitu vlastních obyvatel. Roušky jsme si nejdříve šili sami a pak i hbití čeští či jiní výrobci přišli s vlastními řešeními, ale i tak to trvalo příliš dlouho. Veřejnosti méně viditelné bylo, že počátkem loňského března Čína a Indie, klíčoví světoví dodavatelé látek, jako jsou paracetamol nebo komponent pro výrobu antibiotik, omezili jejich export do zahraničí.
Tentokrát kvůli vlastním odběratelům, ale třeba Japonsko už má za sebou zkušenost, jak Peking záměrně omezil export vzácných zemin, aby vyvinul na Tokio tlak.
Nebezpečí hyperaktivity
Nejedna evropská vláda otevřeně nebo vskrytu chystá návrat některých strategických výrob zpátky na své území. Suezská minikrize je v tom možná ještě popožene. Jenže se to týká i zcela jiných produktů – například neschopnosti západních zemí vyrábět ústředny pro internetový signál páté generace, ačkoli se jedná o klíčový prvek kybernetické bezpečnosti demokratických států.
Tyto snahy budou narážet na různé bariéry. Státy jsou vázány pravidly mezinárodního obchodu. Dále, podobný proces některé věci velmi prodraží a některé vlády projevují až šokující schopnost důležité procesy odklonit pro naplňování kapes svých lidí. Tento nový druh protekcionismu může rozpoutat vlnu nacionalismu nebo populismu.
A v neposlední řadě, volný trh a mezinárodní výměna nezklamaly, za poslední generaci vytáhly z bídy miliardy lidí. I neviditelnou ruku je třeba ochránit před hyperaktivními politiky.
Je to ale jako s každou krizí v minulosti. Lze na ní prodělat, nebo se z ní poučit. To nám vzkazuje několik set lodí, které se nahromadily před vjezdem do Suezu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
