Jan Fingerland: John McCain, muž s příběhem

Senátor John McCain
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Senátor John McCain
0:00
/
0:00

Jen málo politiků dnešní éry má za sebou tak silný osobní příběh, jaký měl John McCain.

Nebylo to jen tím, že měl to štěstí či smůlu a nachomýtl se k vážným věcem, ale také tím, že byl ochoten platit za své postoje vysokou cenu. Řada nekrologů připomíná jeho pětileté věznění a mučení. Méně je známo, že McCain jako syn admirála měl příležitost být propuštěn mnohem dříve, ale odmítl jít domů dříve než jeho kamarádi.

Za své vlastní názory byl ochoten ručit i jinak. Byl současně konzervativním republikánem, který podporoval zvyšování zbrojních výdajů a nesouhlasil s interrupcemi, ale překazil zrušení Obamovy zdravotní péče.

Senátor John McCain

Pokládal to za nejméně špatné řešení, i když se tím postavil proti Trumpovi i své straně. Naopak dlouhodobě kritizoval rostoucí rostoucí stranictví v americkém Kongresu i politice vůbec.

Gentleman na špatném místě

K nejlepším hodinám americké politiky bude navždy patřit okamžik z jeho prezidentské kampaně z roku 2008. Místo aby na mítinku přizvukoval své fanynce, která zopakovala v určitých kruzích oblíbené tvrzení, že Obama je vlastně cizinec a muslim, vzal si McCain mikrofon a svého protikandidáta označil za slušného člověka, který má jen odlišné názory. Je to scéna, která je po pouhých deseti letech v americké politice skoro nepředstavitelná.

Jindřich Šídlo: Jak se předává moc

Hillary Clintonová

Ve vynikajícím americkém filmu „Prezidentské volby“ (v originále „Game Change“), popisujícím zákulisí neúspěšné kampaně republikánského kandidáta Johna McCaina z roku 2008, je jedna úplně zásadní scéna, díky níž možná lépe pochopíme, co se to teď vlastně v USA děje.

Tentýž McCain ovšem kandidoval na prezidentskou funkci se Sarou Palinovou jako svou potenciální viceprezidentkou, političkou toho ražení, které pak do provozu naplno uvedl Donald Trump. A sám McCain tehdy kandidoval se slibem, že rozbije, jak říkal, „železný trojúhelník peněz, lobbingu a zákonodárné moci“.

Ne že by takové propojení v Americe neexistovalo, ale McCain jako kdyby už tehdy připravoval určitou část voličstva na to, že Washington je bažina, kterou je třeba vyčistit, ať už tím Augiášem bude kdokoli.

Poslední bitva

V tomto smyslu byl McCain muž, který jinak prožil dlouhý a užitečný život, také tragický hrdina. Současná generace si ho bude pamatovat v souvislosti s jeho dvěma závěrečnými bitvami. Proti rakovině, kterou statečně vedl před očima celého národa. A proti názorům a politickému stylu muže, který, na rozdíl od něj, skutečně Bílý dům dobyl. Je podivnou ironií naší doby, že se lidé jako McCain a Trump mohli potkat na stejném hřišti.

John McCaine po propuštění z vietnamského vězení cestou na hanojské letiště 14. března 1973

Je příznačné, že na McCainově pohřbu budou hovořit jeho političtí pokořitelé, exprezidenti Bush mladší i Barack Obama, ale současný prezident ani nebyl pozván.

Jan Fingerland

John McCain nebyl bez chyb, ale nadprůměrně splňoval nároky na politika a státníka. Přitom nikdy nezastával významnou exekutivní funkci, oba jeho pokusy o Bílý dům skončily prohrou.

Tak to v životě, i tom politickém, je. Ne vždy dostaneme, to co chceme, ať už jako jednotlivci usilující o prestižní funkci, nebo národy, snící o prezidentovi, který přeroste průměr.