Jan Fingerland: Jak je důležité míti Macrona

Srdečné vztahy mezi Trumpem a Macronem se přetřásají už nějakou dobu. Oba politici si často telefonují, což není takový problém už jen proto, že Macron coby bývalý finančník samozřejmě hovoří anglicky. Již měl také příležitost svého amerického partnera oslnit osobně, například během Trumpovy návštěvy v Paříži a teď znovu, když je naopak hostem on.

Ve své hře o roli hlavního evropského spoluhráče Spojených států Macron riskuje mnohem více než jeho americký protějšek Trump|foto: Carolyn Kaster,ČTK/AP

Pro zvláštní vztah obou politiků se nabízejí různá vysvětlení – například, že oba jsou původně političtí outsideři a lidé, kteří přišli změnit své země. Oba také mají velmi dobrý kontakt s Putinem – Macron ho v rozporu s dávnou tradicí po svém zvolení pozval jako prvního zahraničního hosta do Elysejského paláce.

Spřízněni rozdílností

Ve skutečnosti je mezi Marconem a Trumpem ještě více odlišností, a to nejen co do věku, osobního stylu, dosavadní životní dráhy nebo politických hodnot. Možná tedy je mladý francouzský prezident schopen zcela utilitárně nasadit svůj šarm ve prospěch svých osobních nebo francouzských národních zájmů.

Jiří Pehe: Macron jako nový lídr Evropy

• Upravit
• Smazat

S Evropskou unií, znejistělou nejprve finanční krizí v Řecku a následně pak masovou migrací, brexitem a nástupem nacionalistických populistů, to nevypadalo v minulých letech dobře.

Jisté je, že Macron má ambici zanechat velkou rýhu nejen v domácí francouzské, ale i mezinárodní politice. A také že je vybaven výhodnou směsí velké pružnosti a zároveň osobitosti, či snad svéráznosti. Už teď je zřejmé, že se pod jeho vedením stala Francie velmi viditelným hráčem.

Projevilo se to třeba teď v dubnu, kdy právě Francouzi tlačili na výchovné ostřelování syrských vojenských cílů. Sám Macron tvrdí, že amerického prezidenta přesvědčil, aby USA neopouštěly Sýrii – i když není jasné, jestli Trump přece jen z tohoto bojiště neodejde.

Ústup partnerů

Macronův tah na bránu je o to výraznější, že ostatní evropské mocnosti ustoupily do pozadí. Británie, dosud vojensky nejaktivnější člen Evropské unie a bankovní centrum, se ponořilo do svých vnitřních problémů, včetně krize obou hlavních politických stran. Britové navíc z EU odchází a více řeší brexit než svou mezinárodní úlohu.

Robert Schuster: Kdo šlape ve francouzsko-německém tandemu na brzdu

• Upravit
• Smazat

Pokaždé, když byly v minulých desetiletích popisovány integrační snahy v Evropě, dříve nebo později přišla vždycky řeč na francouzsko-německé spojenectví.

O Paříži je také slyšet více než o Berlínu, ačkoli je na tom Německo ekonomicky lépe než jak Francie tak Británie. Také Němci se soustředí na některé vnitřní problémy, ale také napjatě čekají, jak se vytříbří záležitosti, které mají pro Němce zásadní úlohu, zejména otázka tarifů na dovoz některých komodit do USA.

Pro Německo s jeho exportně orientovanou ekonomikou je velmi důležité, aby zůstal co nejvíc otevřen mezinárodní obchod – to má ostatně přímý dopad i na ekonomiku českou. Svůj vliv na Trumpa si může otestovat i Angela Merkelová, která přijede do Washingtonu na státní návštěvu krátce po francouzském prezidentovi.

Otázka íránského jádra

Macron jakoby teď ve Washingtonu hovořil za celou Evropu. Jsou tu i další otázky, nejčastěji se mluví o mezinárodní dohodě s Íránem, kterou Trump považuje za špatnou, zatímco Evropané za dobrou a navíc vznikla za značné francouzské účasti. Trump hrozí, že americký podpis pod dohodou stáhne.

Macron ji teď jménem Evropy v Americe zachraňuje a jeho důvěrný vztah s Trumpem může paradoxně přispět k tomu, že se podaří dohodu uchovat a zároveň dostatečně vylepšit – záležet ale bude i na íránském souhlasu.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Macron je také příznivcem Pařížské klimatické dohody, z níž Trump odstoupil, současně je ale – k Trumpově libosti – zastáncem většího osamostatnění Evropy v bezpečnostních otázkách a zvýšení evropského příspěvku na (vlastní) obranu.

Ve své hře o roli hlavního evropského spoluhráče Spojených států Macron riskuje mnohem více než jeho americký protějšek. Jeho odvaha a ambice ale mohou být prospěšné pro celou Evropu, a vlastně i pro Ameriku.