Robert Schuster: Kdo šlape ve francouzsko-německém tandemu na brzdu

To bylo někdy přirovnáváno k motoru, když z něho vycházely důležité impulzy, jež dokázaly posunout vývoj dopředu. Jindy ale i jako válec, který srovnal se zemí sebemenší náznak kritiky ohledně integračního projektu.

Macron chce suverénní Evropu v čele s Paříží a Berlínem

• Upravit
• Smazat

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve včerejším projevu vyzval německou kancléřku Angelu Merkelovou ke společnému budování nové Evropy. „Potřebujeme silnou a suverénní Evropu, která zaujme své místo ve světě,“ prohlásil Macron v projevu na pařížské Sorbonně. O prezidentově řeči se rozpisuje německý list Süddeutsche Zeitung. Podle Macrona jen suverénní Evropa zvládne čelit výzvám globalizace, zajistí bezpečnost svých občanů a poskytne dobré perspektivy mladým lidem. V souvislosti s výsledkem německých parlamentních voleb, kdy tradiční strany ztratily velké množství hlasů, francouzský prezident vybízí k ostražitosti.

Mladý a dynamicky vystupující francouzský prezident Emmanuel Macron by tento motor opět rád nastartoval. Zdá se ale, že na německé straně zatím chybí potřebná odezva. A to se Macron snaží, jak nejlépe může. Skoro by se dalo prohlásit, že v posledních dnech nevynechal pomalu žádnou příležitost, aby nevyslal směrem do Berlína vstřícné signály.

Některé z nich byly jasné, jiné zase méně nápadné. Když například vystoupil zkraje týdne ve Štrasburku před poslanci Evropského parlamentu, jen zdánlivě mimochodem prohlásil, že Evropská unie musí víc podpořit města a obce jednotlivých členských států v jejich pomoci běžencům.

To byl jasný vzkaz směrem k Německu a jeho veřejnosti, pro níž jsou dopady uprchlické krize let 2015 a 2016 stále ještě velkým tématem, přičemž tamní komunální politici si stěžují, že je velká politika nechala na holičkách.

Obětovat něco z vlastního blahobytu

A ve čtvrtek pak Macron přijel přímo do německé metropole, aby kancléřku Angelu Merkelovou přesvědčil o svých plánech na oživení integračního procesu. V Berlíně sice zástupci staronové velké koalice křesťanských a sociálních demokratů jeho úsilí oficiálně vítají. V praxi ale stále zřetelněji šlapou na brzdu a dávají najevo, že francouzský prezident toho po nich chce příliš mnoho najednou.

Jiří Pehe: Macron jako nový lídr Evropy

• Upravit
• Smazat

S Evropskou unií, znejistělou nejprve finanční krizí v Řecku a následně pak masovou migrací, brexitem a nástupem nacionalistických populistů, to nevypadalo v minulých letech dobře.

Souvisí to také s tím, že velcí a hlavně přesvědčení Evropané, v jejichž přítomnost v nové německé vládě Macron ještě před několika měsíci doufal, v ní nakonec chybí. Mezi křesťanskými demokraty to platí o Wolfgangu Schäublem, členovi několika vlád, jenž naposledy sloužil coby ministr financí. Jeho ale potřebovala kancléřka Merkelová v čele parlamentu, aby silou své politické a životní zkušenosti dokázal udržet na uzdě pravicové populisty.

Ve vládě ale chybí i další přesvědčený Evropan, sociální demokrat Martin Schulz. Ten tak dlouho taktizoval při hledání nových ministrů za svou stranu, až se stal nakonec neúnosným. A tentýž osud potkal i ministra zahraničí Sigmara Gabriela, jehož nová politická garnitura sociálních demokratů celkem chladnokrevně vypudila z úřadu.

Robert Schuster|foto: Khalil Baalbaki

Dalo by se očekávat, že po odchodu zavedených a uznávaných proevropských politiků přijdou v Německu na řadu noví a další, jež by třeba byli současnému francouzskému prezidentovi generačně blíž.

Na obzoru ovšem nejsou. Ba naopak, můžeme konstatovat, že ti, kteří se v dohledné době chystají převzít otěže moci v Německu, zdaleka nesdílejí proevropské nadšení předchozích generací, a to včetně ochoty pro Evropu obětovat něco z vlastního blahobytu nebo i peněz. Bez toho se ale sjednocená Evropa neobejde.