Jan Fingerland: Íránská vzpoura dohasíná. Prozatím
Od vypuknutí masových protestů v Íránu uběhly čtyři měsíce. Zdá se, že režim měl nakonec větší vytrvalost, než nespokojená část společnosti. Všechny důvody, kvůli kterým šli lidé do ulic, ale zůstávají a jejich význam do budoucna asi ještě poroste.
Čtěte také
Každý režim komunikuje jinak. Například ten íránský před pár dny jmenoval nového velitele policie, čímž dal najevo, že počítá s dalšími represemi, nikoli ústupky nebo kompromisy. Ahmad Réza Radan totiž není neznámým jménem, protože právě on byl v době minulého protestního vzepětí v roce 2009 zástupcem tehdejšího policejního velitele.
Chlubil se tehdy, že přes den honí demonstranty, a v noci je vyslýchá. Za centristického prezidenta Rúháního musel ustoupit do pozadí, protože měl zejména v otázkách pronásledování nevhodně oblečených mužů i žen příliš těžkou ruku. Nyní ovšem jeho hvězda vystoupala ještě výš.
Vyhasínání odporu
Čtěte také
Děje se tak v době, kdy už se několik dní mluví o tom, že odpor společnosti vyhasíná. Protesty podnítila smrt dívky, která v polovině září za nevyjasněných okolností zahynula po zatčení ze strany mravnostní policie. Do ulic vyšli zejména mladí lidé, kteří protestovali nejen proti zvůli náboženských hlídek, ale proti celému režimu.
Nyní, po čtyřech měsících, jsou protestní shromáždění menší a často se odehrávají jen na univerzitní půdě nebo spočívají v provolávání protistátních hesel ze střech. Veřejnost je také unavená a reaguje i na skutečnost, že při střelbě zahynulo skoro 500 demonstrantů, 15 tisíc jich sedí ve vězení a desítky jsou odsouzeny k trestu smrti.
O některých příčinách prozatímního neúspěchu vzpoury se mluví už nějakou dobu. Protesty neměly vůdce, organizaci ani politický program. Nepodařilo se ani navázat dostatečný kontakt s početným íránským exilem.
Čtěte také
Jsou tu i jiné důvody. Během čtyř měsíců se neobjevily dostatečné trhliny v samotném režimu, i když určité příznaky existovaly, například kritika těch příslušníků Revolučních gard, kteří se prý nedostatečně kriticky vyjadřovali o protestech. Americko-íránský politolog Karim Sadjapour z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír, kterého cituje Golnaz Esfandiariová z Rádia Fardá, také upozorňuje, že se nepodařilo vytvořit dostatečnou masu protestujících, a tím vyvolat dojem, že protesty mohou uspět – všechny tyto faktory jsou vzájemně propojeny.
Proč nebylo dost protestujících? Podle teheránského sociologa Hamída Rézy Jalaipoura asi 15 procent lidí stojí za režimem, 15 procent bylo ochotno protestovat a 70 procent zůstalo doma. Ve městech, jako je Teherán, se tedy odpor postupně vyčerpal, dostatečnou podporu má už jen v Kurdistánu, kde mají další, národně motivované důvody protestovat, a také jinou strukturu společnosti.
Dolů a zase nahoru
Čtěte také
Současně se ale neustále zhoršuje ekonomická situace země, nejen kvůli tomu, že během měsíců protestů řada hospodářských procesů téměř ustala. Loňské demonstrace mladých lidí částečně navázaly na ekonomicky motivované protesty z let 2017 až 2018.
Pozorovatelé se také shodují na tom, že i když odhodlání protestujících v tuto chvíli vyvanulo, mezi režimem a podstatnou částí společnosti vznikl příkop, který bude těžké zasypat, protože stát ztratil velkou část své legitimity.
Analytik Alí Vaez z International Crisis Group přirovnává současnou situaci k Sovětskému svazu ne koncem 80. let, ale spíše jejich začátkem – sytém už ideologicky zbankrotoval, ekonomicky se vyčerpal, nedokáže řešit problémy společnosti, ale ještě neztratil odhodlání bojovat, i za cenu zabíjení vlastních občanů.
Podle svědků přímo v Íránu je na většině míst cítit značné napětí, i když zavládl klid – ten bude trvat jen do příštího výbuchu nespokojenosti, který ovšem tentokrát může zahrnout ještě větší část společnosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
