Jan Fingerland: Evropa chce vidět muslimkám do tváře
Do debaty o multikulturalismu a integraci přistěhovaleckých menšin se v posledních dnech opět vrátila otázka zakrývání tváře – té ženské. A to hned v několika zemích západní Evropy.
Čtěte také
V Portugalsku schválili zákon, který zakazuje zakrývat tvář z náboženských důvodů, jde tedy o narážku na oděvy, které nosí některé muslimské ženy. Zejména nikáb, který nezakrývá jen oči, nebo burku, která pomocí síťoviny kryje i tuto část obličeje. Aby zákon nabyl platnosti, musí ho ještě portugalský prezident podepsat, vetovat, případně ho nechat přezkoumat ústavním soudem.
Zákon navrhla pravicová strana Chega. Podle nového zákona by oděvy zakrývající tvář byly zakázány na ulicích, v nákupních centrech nebo zdravotnických zařízeních. Nadále by byly povoleny v letadlech, na diplomatické půdě a v prostorách určených k bohoslužebným účelům.
Zhruba v téže době švédská křesťanskodemokratická místopředsedkyně vlády Ebba Buschová prohlásila, že by i její země měla zakázat burky, dokud je prý ještě čas. Podle Buschové je třeba zvýšit společenskou soudržnost v zemi, kde údajně selhala integrace, a to kvůli „naivnímu liberalismu“ a laxní sociální politice.
Čtěte také
Švédská politička poukázala na to, že do Švédska se daří importovat problematické zvyklosti, v zemi prý například žije asi 70 tisíc žen a dívek, které podstoupily ženskou obřízku. O různá omezení burek a nikábů už se v minulosti ve Švédsku pokoušely různé místní samosprávy.
Separace separatismu
Také v Itálii se burky v říjnu vrátily jako politické téma. Strana Bratři Itálie hodlá předložit zákon, který by zakázal burky na všech veřejných místech. Jak se vyjádřil jeden poslanec, náboženská svoboda je prý svatá, ale musí být vykonávána v plném souladu s ústavou a principy italského státu.
Toto úsilí je součástí širšího tlaku, který vláda hodlá vyvíjet proti tomu, co premiérka Giorgia Meloniová po francouzském vzoru nazvala „islámským separatismem“. Zákon by tedy také postihoval sňatky z donucení a vyžadoval by po náboženských společnostech, aby přiznaly zahraniční zdroje svého financování.
Čtěte také
V neposlední řadě přišly burky na přetřes i ve Velké Británii, kde se v tomto smyslu vyslovil konzervativec Robert Jenrick, stínový ministr spravedlnosti. Burky by zakázal stejně jako islámské náboženské soudy.
Jenrick se tím odlišil od současné vůdkyně konzervativců Kemi Badenochové, která dává přednost svobodné volbě jednotlivých žen, jak se oblékají. Poukazuje na to, že burky jsou zakázány ve Francii, kde mají současně větší problém s integrací než na ostrovech, zákaz prý tedy nic neřeší. Nanejvýš je možné povolit zaměstnavatelům, aby zakrývání tváře omezili v pracovní době.
Jenrick se patrně pokusí převzít vedení strany, a proto se snaží od Badenochové odlišit. Nápad na omezení burek se také objevil v řadách Reform UK Party, která vytlačuje konzervativce zprava.
Žít společně
Všechny tyto státy, Portugalsko, Švédsko, Itálie i Británie, se často odvolávají na Francii, kde byl vydán první novodobý zákaz nikábů a burek, a to v roce 2010. Už v roce 2004 tam zakázali náboženské symboly na půdě veřejných institucí s odvoláním na sekulární povahu státu.
Čtěte také
Z Francie také pochází i část argumentů a slovníku, který se v debatách používá, jako je „islámský separatismus“ nebo „vivre ensemble“, společné žití, vyžadující oční kontakt a pohled do tváře. Co se Evropy týče, s různými zákazy následovaly Belgie, Rakousko, Nizozemsko, Švýcarsko a Dánsko.
V debatě se objevuje řada paradoxů, například že pro zákaz jsou liberální a konzervativní strany, a naopak proti je levice, jež se jinak zasazovala za rovnost pohlaví. Jejím argumentem obvykle je, že podobné zákazy ve skutečnosti mají za cíl nějak vydělit muslimskou komunitu, a nikoli ochránit ženy.
Jiným paradoxem je, že zákaz burek, stejně jako burkin, tělo zahalujících plavek, může prosazovat evropské pojetí života a pomoci při emancipaci žen z přistěhovalecké komunity, ale současně může vést k větší izolaci těch, kterým rodina zakáže se přizpůsobit.
Zákony, jako je ten v Portugalsku i jinde, většinou počítají s pokutou, i když někdy až ve výši tisíců euro, jsou tedy namířeny ne proti ženám, ale jejich rodinám. Paradox je i v tom, že v Evropě první zemí, která burky a jiné podobné oděvy zakázala, byla Albánie, a to už v roce 1937.
Existuje ještě jeden paradox, burky a nikáby jsou zakázány i v řadě převážně muslimských zemí, jen v posledním roce je zakázali v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a Senegalu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
