Jan Fingerland: Erdoganův pochod institucemi

29. duben 2014

Turecký premiér Erdogan se v uplynulém desetiletí vypravil na dlouhý pochod institucemi, během kterého zbavil společnost a stát armádního vlivu. V další dekádě se zřejmě hodlá věnovat zaplnění tohoto vakua sebou a svou stranou.

Posledním dějstvím tohoto procesu je schválení nového zákona o tajných službách. Nová úprava rozšiřuje pravomoci tajné služby v oblasti odposlechů a získávání informací od soukromých i veřejných institucí, zvyšuje imunitu jejích agentů před stíháním a také zavádí tresty až deseti let vězení pro novináře, kteří zveřejní uniklé citlivé informace.

Není tedy divu, že zejména ze strany opozice se ozval nesouhlas a předseda hlavní opoziční Republikánské lidové strany premiéra obvinil ze snahy udělat z Turecka „stát tajných služeb“.

Pochopitelně se také hovoří o tom, že Ergodan se především chce zajistit před dalším odhalováním skandálů, které v posledním roce začaly špinit dosud čistý štít jeho strany AKP, přičemž z uniklých materiálů mělo vyplývat, že na nelegálních transakcích měla vydělávat i rodina samotného premiéra.

Čtěte také

Otázka tajných služeb je navíc v Turecku velmi citlivá. Islamisté z AKP ve svém boji proti armádnímu vlivu dlouhodobě oslabovali vojenskou rozvědku, která mohla sloužit tomu, co se v Turecku nazývá „hluboký stát“ – tedy síť armádních a nacionalistických skupin, které ovládají instituce bez ohledu na to, kdo vyhrál volby.

Nyní tedy AKP a Erdogan posilují civilní „Národní výzvědnou organizaci“ – MIT – která slouží jako rozvědka i jako tajná služba uvnitř země. V jejím čele stojí Hakan Fidan, pravděpodobně vůbec nejbližší spolupracovník premiéra Erdogana. Pak se ovšem nejen do tureckých opozičních hlav vkrádá podezření, že si islamisté za státní peníze dělají tajnou službu pro své vlastní účely.

Kromě toho se Erdogan v posledním roce nepohodl s jinou islamistickou sítí spojenou s hnutím Hizmet Fetullaha Gülena. Tyto dvě organizace, strana AKP a Güllenovo hnutí, se poprvé střetli právě kvůli osobě Fidana Hakana. Nakonec však Erdogan začal vítězit, což se projevilo mimo jiné rozsáhlými čistkami v řadách policie, státních zastupitelství a soudců.

V tureckých volbách opět zvítězil Recep Tajip Erdoğan

Erdogan se totiž domnívá, že obvinění z korupce vznesená proti němu a jeho okolí pocházejí z řad Güllenových přívrženců poté, co se oba muži rozešli ve zlém. V Turecku tedy proti sobě možná budou stát hned tři „hluboké státy“ – ten původní sekulárně nacionalistický, poté gülenisticko-islamistický a nyní také ten, který si vytváří samotný Erdogan.

Čtěte také

Žádná ze stran se však nevzdává, bez ohledu na to, zda bojuje za zájmy své sítě, národa, který je v Turecku téměř vším, nebo skutečného obecného dobra. Koncem minulého týdne vystoupil veřejně předseda tureckého ústavního soudu Hasim Kilic a neobyčejně tvrdě kritizoval Erdogana a jeho zásahy do nezávislosti justice. Další profesionální osud tohoto muže bude jistě dobrým lakmusovým papírkem toho, jak na tom Turecko momentálně je.

Turecko zaznamenává i další procesy, jako je čím dál zřetelnější vměšování se státu do ekonomiky prostřednictvím státních garancí velkým projektům, ovšem jen jsou-li provozovány spřátelenými podnikateli. O pokusech zakazovat Youtube, Twitter a další služby ani nemluvě.

Občanská společnost, která o sobě dávala vědět vloni při demonstracích za park Gezi v Istanbulu, nyní přihlíží jen zpovzdálí. Karty jsou nyní poněkud jinak rozdány po březnových místních volbách. V nich navzdory loňské policejní surovosti, omezování svobod, podezřením z korupce a roztržce s Gülenem mohl Erdogan slavit vítězství – zejména vítězství v jakémsi referendu o své další kariéře. Poslední zkouškou bude letošní srpen, kdy se pokusí stát se prezidentem.

Spustit audio