Jan Fingerland: Egyptská armáda se rozhodla pro konfrontaci

To však neznamená, že situace v Egyptě není vážná. Z Káhiry a několika dalších míst přicházejí zprávy o desítkách, nebo dokonce stovkách mrtvých. Neklid je také v Luxoru, ostatních turistických míst, ležících většinou na Sinaji, se zatím bezprostřední ohrožení netýká. To, co je ohroženo, je sám Egypt a jeho budoucnost. Pokus vlády jednou provždy ukončit neklid v ulicích Káhiry skončil masakrem, ať už bylo krveprolití důsledkem nešikovnosti a nezkušenosti bezpečnostních jednotek, a nebo zda šlo o vědomý pokus islamisty zastrašit a rozprášit.

Spor mezi příznivci Muslimského bratrstva a jejich odpůrci se táhnul už mnoho měsíců. Islamisté se odvolávali na své volební vítězství v parlamentních i prezidentských volbách, zatímco jejich protivníci tvrdili, že Bratrstvo důvěru veřejnosti dávno prohospodařilo a že svou moc zneužívá. Když armáda počátkem července za podpory obrovských souhlasných demonstrací prezidenta Mursího a jeho vládu sesadila, situaci to nevyřešilo, ale spíše zašmodrchalo. Příznivci Muslimského bratrstva se totiž odmítli smířit s tímto vývojem a vydali se na dlouhý boj pomocí demonstrací, občanské neposlušnosti a především obsazením dvou veřejných prostranství.

A tak v posledních týdnech na káhirském náměstí Nahda a u mešity Rábaa al-Adavíja vyrostly dva tábory lidí, kteří hodlali svou čtyřiadvacetihodinovou přítomností demonstrovat svůj odpor ke svržení prezidenta Mursího a k armádnímu nastolení nové politické garnitury. Z táborů se vlastně stala malá města, kde se spalo, vařilo a společně modlilo. A kde se pohybovalo mnoho žen a dětí – ať už na znamení normálnosti, nebo coby živé štíty. Tato městečka se také stala malými pevnostmi a přinejmenším podle tvrzení vlády zde bylo mnoho zbraní. V každém případě existence dvou trvalých protestních táborů byla vyzývavou odpovědí vládě, které se nedařilo své odpůrce pacifikovat hrozbami ani sliby. Obě tábořiště navíc ležela v místech, kde značně komplikovala dopravu a také takříkajíc pod nosem těch Egypťanů, kteří fandí armádě. Bylo tedy jen otázkou času, kdy vláda splní svůj slib – či chcete-li hrozbu – a tábořiště vyklidí.

Poslední šance zabránit silovému řešení padla zřejmě minulý týden, kdy delegace z arabských zemí, Evropy i Ameriky selhaly ve snaze pomoci Egypťanům najít kompromis. Ještě v úterý večer se objevila zpráva, že by Muslimské bratrstvo bylo ochotno jednat prostřednictvím představitelů islámského učení Al Azhar. V té době však už začaly srážky mezi odpůrci a příznivci Bratrstva v ulicích Káhiry během demonstrativního pochodu islamistů Káhirou, které přerostly v bitku. V té době už zřejmě situace nezadržitelně spěla ke krizi. Ve středu brzy ráno začaly na protestní tábory padat nádobky se slzným plynem v takovém množství, že to někteří svědci přirovnávali k dešti. Operace proti islamistům začala.

Co se potom odehrálo zůstává předmětem sporu. Podle vlády policisté a vojáci používali výhradně střely se slzným plynem a sami se stali terčem ostré palby islamistů. Příznivci Muslimského bratrstva situaci popisují jako nevybíravý útok pomocí střelných zbraní a bagrů, které srovnaly stanové tábory se zemí. Obětí však není jen mnoho lidí, ať demonstrantů nebo policistů, ale také vyhlídka na vyřešení situace. Vláda sice vychází z přesvědčení, že jinou volbu neměla, ale je jisté, že Muslimské bratrstvo se nechce nechat zastrašit a že za ním stojí větší počet příznivců než možná sekulárně-armádní blok počítal.

Zásahy, jako je ten středeční, někoho možná odradí, ale jiné utuží v přesvědčení. Vznikají noví mučedníci, nové legendy a noví bojovníci. Mezi tím armáda zatkla i poslední zbývající šéfy Muslimského bratrstva, kteří ještě byli na svobodě, takže bude jen těžko hledat někoho, s kým by uzavřela smír a dosáhla toho, o čem prohlašuje, že je jejím cílem – tedy návratu k řádné politice, volbám a účasti všech proudů egyptské společnosti na politickém dění. Je zřejmé, že revoluční sezóna není v Egyptě u konce a měsíc výjimečného stavu může být počátkem dlouhé etapy neklidu.