Jan Fingerland: Egypt za okrajem útesu

Počátkem současné fáze sporu bylo červencové sesazení prezidenta Mursího z Muslimského bratrstva armádou a to vše za velké podpory sekulárně orientované části veřejnosti. Příznivci Muslimského bratrstva se však odmítli podrobit a zahájili dlouhý pouliční boj za návrat Mursího do funkce – boj převážně neozbrojený a také marný. Ne však tak bezvýsledný, protože noví vládcové nejsou schopni se s odporem islamistické části veřejnosti vyrovnat. Před několika dny generál Sísí varoval, že káhirské protestní tábory, v nichž se nacházejí i děti, násilně vyklidí. To by se neobešlo bez mrtvých a znamenalo by to spíše prohloubení krize.

Tento vývoj se na poslední chvíli snažila zastavit řada činitelů. Část vítězů posledního kola egyptského politického boje nabídla Muslimskému bratrstvu ústupky, pokud se z ulic stáhnou. Navrhli například propuštění těch šéfů Bratrstva, kteří se nepodíleli na násilnostech, dále ministerské pozice v dočasné vládě, otevření poboček bratrstva a jeho opětovné vpuštění do politiky. Žádali nicméně definitivní odstavení Muhammada Mursího z další politické činnosti a jeho případný soud – svržený prezident je obžalován z několika trestných činů, podobně jako například Chajrát Šátir nebo Muhammad Badí, další z předních činitelů Muslimského bratrstva nyní vsazených do vězení. Ani tyto ústupky však Muslimští bratři nepovažují za adekvátní a chtějí úplný návrat k poměrům před 3. červencem. Někteří tvrdí, že jsou ochotni položit v boji život, a to nejen svůj, ale i svých dětí. Navíc část vojenské garnitury trvá i nadále na tom, že šéfové Muslimského bratrstva musejí čelit soudu, což islamisty jen dále zatvrzuje v jejich pozicích.

Do vývoje se snaží čím dál více zasáhnout také zahraničí. V Egyptě se vystřídali představitelé Evropské unie, Kataru i Spojených arabských emirátů, aby umožnili nějakou dohodu, v níž by obě strany egyptského sporu měly šanci uchovat si tvář. Zatím však byla tato snaha zbytečná. Navíc Emiráty a Katar jsou de facto exponenty dvou svářících se sil v celé oblasti, kde probíhá tichý boj sunnitsko-konzervativního a šíitsko-revolučního proudu.

Vůbec nejzajímavější je angažmá Spojených států, státu, který musel několikrát změnit stanovisko. Původně podporoval Mubáraka, pak jej opustil a po egyptských volbách uznal realitu a přijal Muslimské bratrstvo jako demokraticky zvolené, byť problematické představitele voličů. Nyní si ve Washingtonu musejí zvykat na další nečekaný zvrat. Američané byli tedy kritizováni jak islamisty, kteří vidí ve Spojených státech organizátora protiislamistického převratu, tak i sekulárně-armádním blokem, který se domnívá, že Washington se dal dobrovolně do služeb islamistů. Generál Sísí dokonce prohlásil, že Amerika se svou nedostatečnou podporou pučistů dopustila „zrady na Egypťanech“, které to prý Washingtonu nikdy nezapomenou. Amerika kolísá i teď, a tamní úřady zatím nevynesly jednoznačné stanovisko, jestli sesazení Mursího byl puč nebo ne. Pokud by Američané oficiálně označili odstranění prezidenta za převrat, museli by ze zákona zastavit podporu Egyptu, zejména tamní armádě.

Na jedné straně jsou tu slova ministra zahraničí Kerryho, který o svržení Mursího mluví jako o „obnově demokracie“, tedy kroku sice v rozporu s výsledky voleb, ale ve prospěch demokratické budoucnosti. Na druhé straně velké pozdvižení výroky amerických senátorů McCaina a Grahama, kteří do Egypta přijeli také jako neformální vyslanci Ameriky. Ti události ze začátku července označili za „převrat“, což vyvolalo velmi nespokojenou reakci prozatímního prezidenta Adlí Mansúra. V Káhiře pobyl také náměstek amerického ministra zahraničí William Burns. Se zástupci Muslimského bratrstva se má údajně setkat i sám Obama.

Úhrnem se dá říci, že všichni američtí emisaři se shodují na dvou věcech. Apelují na egyptskou armádu a vládu, aby byla velkorysá, a volají po co nejrychlejším návratu k demokratickým procedurám a uspořádání voleb. Navzdory kritickým ohlasům zevnitř Egypta se zdá, že právě Američané jsou vnímáni jako snad jediný zprostředkovatel důvěryhodný pro obě strany. Prozatím však zprostředkovatel neúspěšný, protože zatím poslední pokus najít řešení ztroskotal. Nalezení východiska je ovšem především na samotných Egypťanech. Jinak hrozí, že Egypt bude pokračovat na cestě k velmi krvavému vypořádání svých vnitřních sporů.