Jan Fingerland: Dopis Anglii na rozloučenou
Milá Anglie, o půlnoci odrazíš od břehů Evropy, nebo přinejmenším Evropské unie.
Vlastně jsi vždycky byla tak trochu jako loď uvázaná v přístavu Starého světa, vždy jakoby trochu stranou, připravená vyrazit zpátky na moře.
Čtěte také
Tvoje dějiny byly vždycky trochu jiné než ty kontinentální. Zatímco hranice tolika evropských států se neustále měnily, Tvoje zůstávaly po staletí stejné. Ústavy a demokracie mnoha z členů Evropské unie jsou tak mladé, že ještě žijí jejich autoři nebo zakladatelé. Tvoje politické zřízení je tak prastaré, že ani nestojí za to ho zkoušet napsat na papír.
Na Tvou půdu nepoložil nohu Napoleon, Hitler ani Stalin, revoluce nerozvrátila poklidný vývoj vpřed. Z toho, co jsi na kontinentu viděla, sis vzala své vlastní poučení, často opačné než my. Pro evropské národy se hranice staly zdrojem napětí a národní identita byla přinejmenším podezřelá – a Evropská unie zatím byla účinným lékem na tyto neduhy.
Jenže Tebe hranice i národní identita zachránily právě v těch nejtěžších hodinách, a těžko ses jich vzdávala. A celá Tvoje polovina se jich ve svém nitru nevzdala nikdy.
Čtěte také
Do Evropské unie jsi vstupovala váhavě a někdy jako kdybys byla duchem nepřítomná. S podivem jsi hleděla na šuškání ve francouzštině a němčině, které se někdy odehrávalo někde v koutě, se smíšenými pocity jsi hleděla na „vzdálené národy, o kterých jsi nic nevěděla“, a najednou byly Tvými sousedy, nebo dokonce spolubydlícími.
Premiér Anthony Eden zhruba před půl stoletím poznamenal, že v průměrné britské poštovní schránce je víc dopisů z Nového Zélandu než z Evropy, a něco na tom je dosud, pro mnohé Angličany zůstávají anglicky hovořící národy za mořem srozumitelnějším bližním než takový Belgičan, nebo snad Čech a Litevec.
Přece jen by se ale v britských poštovních schránkách – nebo spíše e-mailových schránkách – dnes našlo těch evropských dopisů více než dřív. Zhruba milion britských občanů bydlí na evropském kontinentu a zhruba milion občanů států Evropské unie sídlí na Tvém pohostinném ostrově. Tvůj hospodářský cyklus se více podobá tomu severoamerickému, ale s Evropskou unií obchoduješ více než s celým zbytkem světa.
Čtěte také
Teď, když ses rozhodla se osamostatnit a bydlet zase sama, možná cítíš trochu úzkost, jak to celé zvládneš. Nejen jak to ovlivní Tvůj rodinný rozpočet, ale jak bolestivé bude přetrhat některé svazky, které nenápadně narostly za desetiletí Tvého pobytu s námi.
A možná také, jestli se někdy nebudeš cítit tak trochu sama. I Tebe občas napadne, jestli Tvé mladší sestřičky, Skotsko a Severní Irsko, nesplní hrozbu, kterou Tě někdy škádlí, a neodstěhují se zpátky k nám a co to pro Tebe bude znamenat. Ale víme, že jsi zvládla mnohem těžší překážky, určitě překonáš i zatím neznámé trable, které teď před Tebou leží.
Tvoje stěhování je pro nás menší zkouškou než pro Tebe, ale i nám se bude stýskat, vždyť jsme toho spolu tolik zažili. Jedna naše princezna dokonce usedla na Tvůj trůn, knihy Tvého teologa Viklefa pomáhaly zapálit husitskou revoluci a myšlenky mnoha Tvých myslitelů nám vnukly nejeden nápad, jak si zařídit slušný stát. Spoléhali jsme na Tebe v 17. i ve 20. století, ne vždy jsi byla tam, kde jsi měla být, ale nakonec jsme vždy našli společnou řeč.
A hlavně, neodjíždíš přece daleko. Krom toho jsi dnes s námi spojena nejen letadlem a lodí, ale dokonce i tunelem. A především tolika společnými zážitky a zájmy.
Zůstaneme ve spojení,
Tvoje střední Evropa
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
