Jan Fingerland: Dánsko odhaluje tvář

1. srpen 2018
Nikáb - muslimka - islám - muslimská dívka

Dánové, tolerantní seveřané, zakázali nošení burky a nikábu. Je to konec liberální Evropy, nebo pokus o její záchranu?

Dánská debata o zákazu burek běží už od roku 2009, kdy s tímto nápadem přišla Konzervativní strana. Záměr podpořila ještě antiimigračně orientovaná Dánská lidová strana, ale ministerstvo spravedlnosti tehdy varovalo, že takový zákon by možná byl v rozporu s ústavním právem na svobodu vyznání.

Poté, co Evropský soud pro lidská práva před čtyřmi lety odmítl vyhovět žalobě proti francouzskému zákonu zakazujícímu oděv zahalující tvář, rozběhla se dánská debata znovu. A v květnu vyvrcholila schválením zákona, který sice už netrestá vězením, jak se původně plánovalo, ale počítá s pokutami pro ty, kdo jej poruší.

Dánské napětí

Pro bylo 75 hlasů, proto 30, ale více než sedm desítek poslanců využilo práva se nezúčastnit hlasování. Pro hlasovali zástupci Liberálů, konzervativců, lidovců i sociálních demokratů, nebyla to tedy otázka levicová nebo pravicová. Podle průzkumu je 62 procent dotázaných Dánů pro zákaz a 23 proti.

Zákon se opírá o francouzský vzor, který pochází už z roku 2010. Ten se nezaměřuje specificky na burky a nikáby, protože by to bylo chápáno jako protiústavní, ale na zahalování tváře.

Hidžáb je teď v Íránu horké téma. Hrozí tam i revoluce, ale z jiného důvodu, říká analytik Kraus

Německé učitelky mohou nosit muslimský šátek

Od islámské revoluce a nástupu ajatolláha Chomejního na konci 70. let je Írán teokratický stát. Hlavní slovo má nejvyšší duchovní a v zemi platí přísný režim. Cosi se tam ale děje…

Nejde také o onu nejznámější debatu o „laicitě“. Ta se vztahuje na jakékoli náboženské symboly, které by narušily náboženskou neutralitu státu, ale současně neomezuje právo nosit například islámský šátek nezahalující tvář kdekoli na ulici.

A o to vlastně v Dánsku nejde. Jde o reakci na skutečnost, že i v Dánsku jsou nyní ženy, které nosí nikáb, tedy oděv, který ponechává jen průzor na oči, nebo burku, která má přes oči navíc síťku. To zdůrazňují i kritici zákona, kteří tvrdí, že norma je de facto zaměřená proti jen jediné skupině obyvatel. Dodávají, že se jedná jen o pár set případů a důsledkem bude jen další izolace těchto žen a odcizení muslimské komunity.

Svoboda a důstojnost

V samotné dánské společnosti vyvolal zákaz velké napětí i proto, že tu proti sobě stojí klíčové principy moderní západní společnosti. Na jedné straně svoboda projevu a vyznání, a na druhé ochrana lidské důstojnosti.

Západní uvažování obvykle nevidí v nábožensky ospravedlňovaném zahalování tváře zvýšením důstojnosti a autonomie dotyčné ženy, ale naopak něco, co už bylo z Evropy dávno vytlačeno. Například představa, že žena - a její počestnost - jsou majetkem muže, ať už otce nebo manžela; případně že sám pohled na ženu je natolik pobuřující či vzrušující, že by mu mělo být zamezeno.

Už při předkládání zákona ministr spravedlnosti Søren Poulsen uvedl, že nechce, aby policisté na ulici strhávali ženám šátky z obličeje.
Jan Fingerland

Je tu ještě jedna věc. Francouzská debata v této souvislosti hovoří o principu „le vivre ensemble“, tedy udržení „společného života“. Jde o to, abychom si při komunikaci viděli do tváře. Evropa už po generace usiluje o vytváření a kultivaci veřejného prostoru, a k tomu patří, že vidíme, s kým mluvíme a jak se tváří. Osoba bez tváře jako kdyby nebyla lidskou bytostí.

A pak je tu samozřejmě souvislost s bezpečností. V tomto ohledu je příznačné, že i řada muslimských společností, například Maroko nebo Bosna, zahalování tváře zakazuje. I zde je ovšem důležitá další motivace, a to je snaha zabránit pronikání radikálních proudů do řad umírněných muslimů.

Kdo je Dán?

Vraťme se však do Dánska. Už při předkládání zákona ministr spravedlnosti Søren Poulsen uvedl, že nechce, aby policisté na ulici strhávali ženám šátky z obličeje. Záměr zákona specialista Dánské lidové strany na otázky imigrace Martin Henriksen popsal tak, že parlament dává najevo, že burka a nikáb do Dánska nepatří, nejsou slučitelné s dánskou kulturou a se základy, na nichž je Dánsko zbudováno.

Jan Fingerland

Na námitku, zda je „dánské“ brát lidem právo nosit, co chtějí, představitel protiimigrační orientované strany odpověděl, že je dánské chránit Dánsko. Otázku tedy postavil jako udržení dosavadních, byť měnících se charakteristik toho, jak tamní společnost funguje. Odmítá tvrzení odpůrců, že „dánskost“ spočívá v  tom, že nikdo nemůže druhému přikazovat, jak se oblékat.

Právě Dánsko je ve srovnání s řadou ostatních západoevropských zemí mnohem sebevědomější při ochraně toho, co považuje za svou vlastní identitu a trvá mnohem více než jiné státy na kulturním přizpůsobení příchozích.

Dánsku se v běžném zpravodajství nevěnuje mnoho času, možná i proto, že je to země fungující dosti bezproblémově. Na Jutském poloostrově ale probíhá experiment, kterého by si ostatní Evropa měla všímat.