Jan Fingerland: Co se Trump nenaučil od boxera Tysona
Nejdříve měli zeď na hranici Spojených států zaplatit Mexičané a pak alespoň Američané. Teď to vypadá, že peníze na ní nedá nikdo. Je to Trumpův konec?
Jak známo, mezi Donaldem Trumpem a kongresmany za Demokratickou stranu se rozhořel boj o rozpočet, který měl podle prezidentových představ obsahovat i více než pětimiliardovou kapitolu na jeho oblíbenou zeď.
Trumpovi se podařilo vytvořit krizi, je třeba omezit pravomoci prezidenta, míní politolog Zakaria
Při sledování souboje o financování výstavby zdi na hranicích Spojených států a Mexika je fascinující jedna věc: Ať už celá kauza dopadne jakkoliv, je krajně znepokojivé, že americký prezident může postupovat podobně jako Donald Trump.
Tato stavba byla prezidentovým důležitým předvolebním slibem, a Trump potřeboval v polovině funkčního období alespoň náznak jakékoli aktivity v tomto směru, zejména pokud chce kandidovat znovu.
Z přetlačované mezi Trumpem a demokraty se však rozhořela politická válka, která vedla k rekordně dlouhému období bez schválení rozpočtu a tedy i pětatřicetidennímu uzavření části federálních úřadů. Trump nakonec podepsal zákon, schválený před tím v Kongresu, který na tři týdny dává spor k ledu a otevírá účty, z nichž jsou financovány statisíce platů.
Řada amerických médií Trumpův ústupek chápe jako prohru, protože za podpis nedostal od Kongresu žádnou protislužbu. Neumějí si také představit, že 15. února Trump „shutdown“ opět obnoví.
Berani proti beranovi
Trump vytváří politiku strachu, zeď je předvolební přízrak, říká amerikanistka
Paralýza amerických vládních úřadů pokračuje již třetí týden a pokud v pátek neskončí, stane se nejdelší v historii. U Bílého domu ve Washingtonu kvůli tomu protestovaly stovky státních pracovníků, kteří teď nedostávají peníze a cítí se být rukojmími svého vlastního zaměstnavatele.
Prezidenta totiž dovedly k tomuto vynucenému kompromisu scény, které ho poškozovaly - fronty na vnitrostátních letištích bez řádného letového dohledu, stížnosti činovníků FBI na nemožnost chránit bezpečnost bez obnovení řádného financování, případně záběry na federální zaměstnance, jak si chodí pro jídlo do potravinových bank.
Podle průzkumů vinila podstatná část veřejnosti z tohoto stavu Trumpa. Na jeho obranu je třeba zmínit dvě skutečnosti. Zaprvé, demokraté sami projevovali velkou stranickost a vehnali sami sebe do situace, v níž nemohli couvnout. Přitom i někteří z jejich představitelů v minulosti navrhovali jakousi obdobu Trumpovy zdi.
Lukáš Kovanda: Akcie už zase rostou. Vycouvá Trump z obchodní války?
Akcie ve světě opět rostou. Po vánočních propadech si tak burziáni oddechli. Prozatím.
A za druhé, byl to Trump, kdo projevil ochotu k ústupkům. Dával najevo, že netrvá na „zdi“ a spokojil by se s nějakou jinou formou, třeba systémem plotů a čidel.
Prostřednictvím svého okolí dal také najevo, že netrvá zrovna na pěti miliardách. Demokraté se však rozhodli, že svému prezidentovi nedarují ani kousek vítězství, které by mohl použít jako nástroj pro svou kampaň.
Byli to tedy i oni, kdo držel federální zaměstnance jako rukojmí. Zlomyslnost, s níž oslavovali Trumpův ústupek, také nepřispívá k uklidnění jedované atmosféry, na kterou si tolik lidí stěžuje. A jen tak mimochodem, pět miliard proteče státní americkou pokladnou každých pár hodin, nešlo tedy o projev zvláštních ohledů k daňovým poplatníkům.
Druhé kolo
Co kdyby měli liberálové svého Trumpa? Většina by nebezpečného, ale užitečného křupana snesla, míní novinář
Donald Trump se často chová nepřístojně, urážlivě a postrádá jemné státnické finesy. I přesto ho řada stoupenců konzervativních hodnot podporuje. Americký prezident totiž představuje sice nevábný, ale účinný nástroj k prosazení jejich myšlenek.
Trump udělal zřejmě chybu, když sám vyvolal atmosféru totálního soupeření. Ještě větší chybu ale možná udělal, když se rozhodl na kauzu zdi vynaložit tolik politického kreditu. Neřídil se zásadou promotéra slavného boxera Michaela Tysona, který nastupoval jen do zápasů, které měl šanci vyhrát – proto má Tyson na kontě 37 vítězství a jen jedinou prohru.
Bylo by asi logičtější, kdyby Trump před veřejností více zdůrazňoval skoro dvouapůlprocentní růst a nízkou nezaměstnanost, ať už se o ně zasloužil, nebo ne. Na druhou stranu, Trumpův politický úspěch jako takový je plodem jakéhosi kontrolovaného šílenství.
V tomto ohledu je možná předčasné Trumpa odpočítávat. On sám naznačuje, že pokud se během následujících tří týdnů s Kongresem na rozpočtu nedohodne, je ochoten vrátit se ke stavu, kdy část federálních zaměstnanců přestane dostávat plat. V záloze má možnost, že by vyhlásil stav nouze a mohl tak čerpat federální peníze bez souhlasu Kongresu.
Byla by to jakási politická atomová bomba, ale Donald Trump se nestal prezidentem proto, že by byl umírněný nebo rozumný. Konec konců, i Tysona si nakonec lidé nepamatují proto, že má doma titul od všech tří boxerských federací, ale jako muže, který svému soupeři v zápalu boje ukousl ucho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
