Jan Fingerland: Co se Evropa v Asii (ještě) nenaučila
Takového vůdce už mít nebudeme, konstatoval singapurský premiér na adresu svého právě zemřelého předchůdce. Hovořil ve skutečnosti o ne zcela demokratickém vůdci a navíc svém vlastním otci. Přesto popsal Li Kuang-jaa zcela adekvátně jeho velikosti a významu.
Li Kuang-jao zemřel v pondělí ve věku 91 let, přičemž už od roku 1990 nevykonával funkci premiéra, ale pouze čestnou funkci „seniorního ministra“. V čele malého ostrovního státu ovšem stál už od roku 1959 a byl nejdéle vládnoucím premiérem vůbec.
Dosáhl toho obrovskou vůlí, obratností a ne vždy férovými postupy, jako je omezování svobody tisku, zneužívání trestního práva a justice proti kritikům i opozici a manipulací s volebními okrsky.
Celosvětově proslulé se staly zákony zakazující žvýkačky nebo udělování tělesných trestů, například za posprejování veřejného majetku. Singapurské úřady však také rozhodují o tom, kde může která národnost bydlet nebo kolik dětí mohou které rodiny mít.
Vše se děje v zájmu stability a dlouhodobého rozvoje, nikoli z rozmaru. Tato obvinění leží na jedné straně misek při vážení Li Kuang-jaova odkazu. Na té druhé by stály jeho zásluhy, které jsou mnohem rozsáhlejší.
Li totiž byl politik, který pro rozvinutí svého talentu potřeboval spíše jeviště sousední Malajsie nebo Indonésie, a nikoli malého Singapuru.
Během více než 30 let své vlády udělal z chudé britské kolonie, obklopené nestabilními a ne vždy přátelskými zeměmi, vzorový stát. Tamní hospodářství během 60. a 70. let vzrostlo patnáctinásobně!
Premiér přitáhl zahraniční investice, zajistil rozvoj perspektivních oborů a zavedl meritokratický úřední systém téměř úplně prostý korupce. Kombinoval přitom jak velmi liberální tržní ekonomiku, tak i silný vliv státu v určitých oblastech hospodářství.
Li také dokázal spojit obyvatelstvo složené z několika velmi rozmanitých národů bez kolektivních vzpomínek a vytvořit z něj komunitu, která se vnímá jako národ se společnými zájmy – to je specifická verze „multikulturalismu“, který v Evropě získal tak špatné jméno.
Vzhledem k tomu, že se tak vše dělo ve zhoršených podmínkách, v době, kdy v jihovýchodní Asii probíhaly genocidy, mezistátní i vnitrostátní války nebo hladomory či převraty, mají Singapurci – národ, který vlastně ještě před 50 lety neexistoval – Li Kuang-jaovi za co děkovat.
V oněch desetiletích se ve třetím světě objevilo několik alternativ k demokracii západního typu a tržnímu hospodářství, přičemž některé ve své době dosáhly značného úspěchu nebo alespoň obliby, jako byl arabský socialismus a nacionalismus, nebo systémy, jaké byly zaváděny v sovětských satelitech.
Sovětské systémy zkrachovaly před generací, arabský socialismus v tomto desetiletí. Rozpad dalších experimentů, jako je ten ve Venezuele, se odehrává právě v těchto měsících.
Singapurská cesta, kterou razil Li Kuang-jao, je stále úspěšná. Li sice hovoří o tom, že jeho systém stojí na „asijských hodnotách“ a sám před lety vedl mezinárodní debatu na toto téma, ale pravda je složitější.
Singapurský premiér dokázal tvůrčím způsobem kombinovat to, co Singapur zdědil po Britech, s tím, co uměli tamní obyvatelé – Číňané, Malajci, Indové a další národy, často relativně nedávno přišedší do tohoto mimořádně hustě obydleného kouta světa.
Li Kuang-jao ovšem nezavedl žádnou diktaturu. Prostě se domníval, že některé hodnoty, jako je svoboda, demokracie nebo fyzická nedotknutelnost nemají právo veta nad jinými dobry, jako je stabilita, nezávislost, prosperita nebo třeba i veřejný pořádek.
Více než ideologie ho zajímalo, jestli věc funguje – proto se také nikdy nerozešel s bývalými kolonialisty z Británie.
Od Liova Singapuru se učili mnozí, včetně Číny, která s podobnými reformami začala o generaci později, a to pod vedením Liova přítele Teng Siao-pchinga.
Otázka je, co se od Singapuru může učit Západ – z něhož ve skutečnosti Li, muž s britským vzděláním, intelektuálně vzešel.
Sám Li Kuang-jao by pravděpodobně poukázal na to, že v Evropě „práva“ ve smyslu nároku uplatňovanému jedinci daleko přerostla zájmy celku nebo „povinnosti“, které občané mají vůči státu nebo společnosti.
Singapur například, částečně po vzoru Izraele, udržuje silnou armádu složenou z branců – věc, která v Evropě vyvolává u politiků bolení břicha.
Li Kuang-jao po sobě zanechal řadu otázek – například do jaké míry je tamní model přenositelný do oblastí, které svou cestu ještě hledají, třeba na Blízký východ nebo do Afriky.
Do jaké míry bude stabilní i v budoucnu a také kam se bude vyvíjet – například směrem k západnímu liberálnějšímu modelu.
A nebo naopak, jestli singapurská inspirace nenajde uplatnění na Západě, který si některých svobod přestává vážit, ale čím dál více touží po klidu a pořádku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
